PF 2009 !

Přeji všem čtenářům Medvídka šťastný nový rok 2009. Zatímco odcházející rok 2008 byl rokem Krysy, rokem vhodným pro zahájení nejrůznějších podniků a projektů, rok 2009 je rokem Vola, časem sklizně, kdy budeme sklízet, co nám jiní naseli. :-D Prej jako hooodně konzervativní roček, mno. Tak doufejme, že se feng-šuej mudrcové nepletou. Hlavně hodně zdraví, lásky a peněz! (vím, o čem mluvím) Váš Méďa

Nadstandardní nemocniční pokoj

Hm, tak o půlnoci proběhla na ČRo1 zase další skvělá debata, tentokrát o nadstandardních pokojích v nemocnicích. Debatu možno vyslechnout v audioarchivu, je to ta z 30. 12. 2008 v 0.00.

Jak si vlastně definujeme nadstandard? Lidé mají různé potřeby, takže nadstandard by měl být sestavitelný, aby si pacient mohl vybrat z určité celkové množiny "lepších" prvků, a to, co si vybere, mu pak spočítali. Třeba někdo chce televizi, někdo zase internet pro svůj notebook, další hezkou sestřičku, jinej záchod (přenosný, chemický, v samostatné komůrce, nebo pevný, ale komůrka buď zamčená nebo odemčená). Základní nevolitelnou nad-vlastností by přirozeně byl samostatný pokoj jednolůžkáč, zbytek by si pacient vybral a sestavil sám. A kdyby zjistil, že chce něco jiného, mohl by udělat re-setup (třeba 1x týdně, ať v tom není holubník).

Co vy na to? Připlatíte si rádi za klídek a luxus?

Pravidelná konzumace Moskvy

Před časem jsem zde psal, že tmavý chléb mám velmi rád, ale moc často ho nejím. Poslední dobou se to hodně zlepšilo, protože jídám pravidelně tmavý chléb Moskva. Přál bych vám cítit ty báječný pohyby zažívacího traktu! Balast strikes back! Moskva chutná naprosto bombičkově, dá se jíst i sama. No a namazaná tence Florou a něco jako cibulka nebo rajčátko na tom... yay! Jedna velká zdravá mňamka! Ze zdravýho pečiva mám ještě hodně rád kaiserky.

Bílé šaty (komentář)

Nevím nevím, jestli zrovna žena oděná od paty až po umaštěné sluneční brýle na vrcholku hlavy do bílých šatů je módní záležitost. Bílá je na Východě barvou nezkušenosti, naivity a také smrti, s čímž docela souhlasím. Bílá se jistě přirozeně hodí do zdravotnictví nebo kamkoliv, kde usilují o maximální hygienu, protože je na ní vidět hned každá nečistota. Což je právě nevýhoda a nedůvod pro běžné nošení! Jinak je ale studená a oslepující.

Bílou mají ráda snad jedině strašidla: Bílá paní může nosit bílé šaty, čepici a trenýrky, když se v noci prochází po cimbuří; každej se holt zviditelňuje, jak umí. Ale mít na sobě bílou jako módu? Áj sej nou.

Vo čem jsou Vánoce?

Před nějakou dobou jsem zde psal o tom, co si představuju pod slovy feng-šuej Vánoce, avšak dnes, 26. 12., musím s velkou pokorou uznat, že Vánoce jsou tak strašnej svátek, že ani uplatňování principů feng-šuej to nepřebije. :-D Christmas should be illegal! O čem jsou Vánoce? Tady máte seznam:

• o přežírání
• o nekonečným uklízení
  
• o tmě a zimě
• o uctívání falešnejch bohů
  
• o sentimentálních výlevech v médiích
• o útocích proti Santovi a jeho 8/9 sobíkům
  
• o stresu a napětí (!)

Je toho mnohem víc, ale nechci své čtenáře (a čtenářky) dál sebemrskat. Kurz und gut, faakt jsem si oddechnul, když bylo po Štědrém večeru. :-D A co vy? Očekávám konstruktivní komentáře!

Šťastné a veselé Vánoce!

Taak, rok se s rokem sešel a jsou tu zase Vánoce. Už zítra je Štědrý den, což znamená tradiční chutné jídlo v kruhu rodinném, zářící stromeček a spoustu dárků!

Přeji všem čtenářům a čtenářkám (zejména těm stálým!) veselé a spokojené vánoční svátky, plné dárků, dobrého jídla a hlavně klidu a pohody. A po Vánocích nashledanou!

StarDance pro Batulkovou

Gratuluji sympatické Daně Batulkové k vítězství v televizní taneční soutěži Star Dance 3. O mně je všeobecně známo, že jsem držel palce Albině Zaytsevě. Škoda, že poměrně brzo s panem Suchařípou vypadli. Nu, co naděláme, diváci rozhodli. Život jde dál. Příště se zkusím víc dívat, dát do toho srdíčko, možná si i zahlasuju. Zuzana Norisová měla v očích takovej krásnej smutek a v náruči pěkně velkýho pandu medvěda!

Šneci na Vánoce

Šneci bývali kdysi české vánoční jídlo (Lidovky.cz). Dokonce je k dispozici i recept na hlemýždě po česku (Týden.cz). No, stejně jako v případě hmyzu (Hmyz jako potrava - ano či ne?), ani v této oblasti asi nebudeme moc experimentovat a zůstaneme jenom u ryby a bramborového salátu. Chudák malej, musí si tahat garsonku na zádech a ještě si z něj máme udělat hlavní vánoční chod nebo pochoutku? :-D

Jana Zatloukalová na Radiožurnálu

Včera jsem poslouchal pořad Nad věcí s Janou Klusákovou, která měla opět navýsost zajímavého hosta, dvojnásob zajímavého pro nás, mlsné medvídky! Ve studiu totiž byla paní Jana Zatloukalová, autorka dnes už legendární Kuchařky pro dceru, která je mimo jiné spešl v tom, že se podle ní skvěle vaří začátečníkům. Poslouchal jsem úplně u vytržení všechny ty zajímavé zkušenosti, názory a zvyky paní autorky ohledně vaření a stravování, ale co bych povídal, pusťte si to sami v audioarchívu Radiožurnálu, je to vážně bomba.

Český slavík 2008

Výsledky Českého slavíka 2008 jsou známé (Novinky.cz) a musím říct, že jsou zase dost nudný. Karel Gott a Lucie Bílá, no. Navíc Lucie absolutní. Kabáti. Moje favoritka Ewa Farna až třetí ve zpěvačkách. Tak snad příště už se to konečně povede! Ewa má totiž krásný hlas, vzhled i křestní jméno, tak to by bylo, aby příště nedosáhla na stupínek nejvyšší. Ewo, seš úplně nejvíc největší megastar, příště jim všem natrhneš!

Japonci ti udělaj, co ti na mozku uviděj

Tak takhle vypadá čtení snů po japonsku (Google Blogoscoped). Nejsem z toho dvakrát nadšený, protože takový vynález (samozřejmě po značném vylepšení) vzbuzuje obavy o soukromí našich myšlenek, představ, snů. Kde už jinde je člověk sám se sebou než v duchu? A toto poslední útočiště by mělo padnout před Velkým Bratrem? :-D Výhody, které by vyvážily zápory, mě u tohoto vynálezu nenapadají. Víte o něčem, co je cennější než soukromí vlastní mysli?

Polštářky...

Nemůžu si odpustit, abych kousavě nekomentoval tento článek o polštářcích. Teda kdyby mě měly tyhle strašný psychedelický polštářky z fotek zútulnit byt, to bych musel být asi Pán chaosu nebo náčelník krutýho jihoamerickýho kmene. Feng-šuej trpí! Jedině snad ten světlezelenej, ale každopádně jednobarevnej, proboha! Nebo jinak decentní. Copak se chcete doma cejtit jako v barevné halucinaci? Jedinej divočejší vzor v bytě má bejt zmijovka na plyšovým medvědovi. Všechno ostatní je už cu.

Bydlení těsně u silnice není dobrý feng-šuej

Jak si tak čtu článek o polské rodince, které vjel kamjon kamjonyč až přímo do obýváku, tak jen chápavě kroutím hlavou. Je mi jasné, že všichni lidé zkrátka nemůžou bydlet v dostatečné vzdálenosti od silnice, případně s nějakou účinnou zábranou mezi domem a komunikací. Feng-šuej říká, že bydlet těsně u křižovatky nebo u silnice znamená žít v neustálém stresu, s podvědomě napjatou šíjí očekávat, kdy vám do baráku něco napálí.

Řešení takového stavu nebývá jednoduché ani levné. Je možné se přestěhovat nebo třeba obehnat dům železobetonovou zdí. To je zase krutý pro ty řidiče, že jo. Ti určitě nechtěj bourat zrovinka k vám do obýváku. Taky chtěj žít a přežít (ovšem jiná situace je řízení pod vlivem). Tady je holt každá rada drahá. Ale ať je to jak chce, nechtěl bych žít na takovém místě, kde hrozí velmi snadno masakr tohoto kalibru.

Odteď si můžete obsah blogu zálohovat!

Taak, od včerejška si na Blogger.com můžete zálohovat celý obsah vašeho blogu. Přibyly totiž dvě funkce, Import a Export (jděte do Nastavení - Základní), které byly dříve dostupné jen ve zkušební verzi Bloggeru. Takže stačí kliknout na Export blogu a uložit soubor zálohy někam. Pozor, někam na bezpečné místo, skryté před zvědavci, protože všechny příspěvky a komentáře (btw, ty jsou zařazeny až pod příspěvky) se v té záloze dají samozřejmě snadno číst (například pokud soubor zálohy otevřete webovým prohlížečem).

Chudáci papoušci

Vážně mi zůstává rozum stát, jak může někdo udělat něco takovýho. Zabít pět set papoušků najednou. Měli jsme doma postupně dvě andulky vlnkované a milovali jsme je jako členy rodiny. Jejich konec jsme vždy oplakali. Dodnes s láskou vzpomínám na jejich hravost, když se durdivě předváděli před zrcátkem, oďobávali prst, piškotek nebo sépiovou kost. Měl jsem je moc rád a nelituju toho, že jsem s nimi mohl strávit kus dětství. Ten člověk v Berlíně opravdu musel být naprosto pomatený, protože si neuvědomil důsledky svého činu. Není možné takto sobecky zabít to, co člověk skutečně miluje a co se při opravdové lásce stane jeho součástí.

Vánoční dárek pro plyšomedvídka

Toto téma mě napadlo při čtení článku o vánočních dárcích oblečení pro muže. Uvědomil jsem si, že s mikinou správné barvy bych mohl dokázat neskutečný věci! Možná i vyděsit sochy na Karlově mostě. :-D Ale co takovej plyšovej medvědík? Celej den jen tak leží nebo sedí v pokojíku, myslí si svoje, nedává nic znát. Je docela tajemnej, ale pasívní.

Ale nepleťme se! Nedejme na pouhé falešné zdání. Je to tichej týpek ocelovejch nervů s pořádně tvrdým survival tréninkem: nevadí mu ležet týdny v prachu, nevšímán, popohazován po pokojíku, okusován domácími šelmičkami. Nevadí mu, když s ním nemluvíte, nevadí mu, když mu nadáváte. Nevadí mu, když ho vyhodíte za někým z okna. Nevadí mu trénink přetížení v automatické pračce. Nevadí mu skoro nic, je to salamandr! Přesto: pod drsnou chlupatou slupkou se skrývá citlivá výplň. Zeptám se vás: Kdy jste naposled slyšeli naříkat svého plyšového medvídka? Nikdy. Nic na vás nevykecá, nic, co jste mu svěřili, nevyžvaní, ani kdyby ho mučili.

Takový pevný charakter, věrný kamarád a chápavý společník, vždy připravený vyslechnout vaše problémy tváří tvář, aniž by vás jedinkrát přerušil, si zaslouží vánoční dárek. Ale co? Z čeho by mohl mít radost mlčenlivý plyšák? Já to vím. Nejlepší vánoční dárek pro plyšovýho medvídka je čepice zmijovka. Slušivá pokrývka hlavy za rozumnou cenu, která se již desetiletí drží na čele módních doplňků dostupných všem. Neumím si představit pokojovýho meďana v černé rádiovce, v brigadýrce nebo v pletené peruánské čepici. Ale zmijovka sedne vašemu plyšomišovi naprosto dokonale.

Inteligentní muži mají lepší sperma

Konečně zase jedna pozitivni zpráva! Výzkum ukázal, že inteligentní muži mají kvalitnější sperma. Jen se dohadujou, proč tomu tak je, co způsobilo tuto korelaci.

Smrádek, ale chladňoučko

Nedávno jsem byl docela šokovanej. Probudil jsem se, zívnul, zkontroloval okolní životní podmínky. Za první, smrádek. Mno, mírnej smrádek, to je normál. U mě, kterej považuje za smrádek i veškerý voňavky, to snad ani nemůže být jinak. A pak... chladňoučko... Moment! Cože?!! Jaký chladňoučko?!! Snad smrádek, ale teploučko, ne? Vždyť ten smrádek jsme ochotní snášet jen kvůli teploučku! A najednou: chladňoučko! Co je to za podvod? Kdo rozehrál tuto prázdnou, falešnou kartu? Tady budou padat hlavy, huhlal jsem a pak jsem zase usnul. Zkrátka, už nevím, jak se to vyřešilo, nejspíš netopili a pak začali, ale pořádně mě to vyburcovalo k reflexi nad životem. Život není jednoduchej, nikdy nevíte úplně jistě, co přijde, zda se planety nevychýlej ze svejch drah a počasí v radiátoru úplně nezblbne!

Mikuláš je za námi

Sinter Miklaas! Čokoládičky, pochutinky, ovoce! Odfukuju (byl to trošku hříšek proti správné výživě, ale od toho jsou svátky!) a už se těším na Štědrý den a na Silvestra.

Feng-šuej Vánoce - úvaha

Nedávno jsem si všimnul, že zde někdo hledal spojení "feng-šuej Vánoce". Dost mě to zarazilo. Nevěřícně jsem si říkal: copak nějakej čínskej mistr feng-šuej před stovkama ba tisícovkama let znal Vánoce? Co se má jako vyskytovat v takovejch Vánočkách podle této starodávné východní nauky o harmonizaci prostředí? Feng-šuej betlém, feng-šuej Panna Maria, feng-šuej prskavky? :-D Zkrátka, projevilo se u mě pochopitelné europocentrické nepochopení.

Zvědavost mi však nedala, takže jsem nakonec použil nástroj Googlův s frázemi "fengshui Christmas" a následně "fengshui Vánoce", a světe div se, skutečně jsem narazil na desítky odkazů, které pojednávají o tom, jak na Vánoce uplatnit principy "větru" a "vody".

Je pravda, že feng-šuej má obecné principy, které se dají použít skoro ve všem, kde jde o nějakou konfiguraci objektů nebo jejich vlastností vůči sobě navzájem (bydlení, zahrada, práce, mezilidské vztahy...). Takže s trochou fištrónu se dají aplikovat i na tradiční vánoční rekvizity a děje.

Kdybych měl za úkol připravit feng-šuej Vánoce, tak bych hleděl kreativně využívat ústřední princip feng-šuej, a tím je rovnováha dvou základních pólů energie čchi, které se nazývají jin a jang. Teprve z této rovnováhy totiž plyne harmonie. Dejte do rovnováhy:

• veselí a vážnost
  
• hluk a ticho
  
• aktivitu a odpočinek
• materiálno a duchovno
• soukromí a společnost
  
• vlastní a cizí
• tradice a novinky
• co dostanete a co dáte
  

To hlavní je cítit se fajn z toho, že se vám daří uvádět věci do přirozeného řádu, aby spolu byly v těch nejlepších možných vztazích. Podle toho bych se zařídil a hleděl to uplatňovat ve všech jednotlivých položkách, které mají naše české nebo evropské Vánoce mít.

Včera jsem totálně zazdil Světový den AIDS

První prosinec je Světový den AIDS. Nebýt mého nejoblíbenějšího rozhlasového pořadu, popůlnoční ankety na Radiožurnálu, kam volají veřejnoprávnímu moderátorovi lidi a vyjadřují svoje názory na zadané téma (a často i na jiná), tak jsem tenhle včerejší svátek úplně projel. A přitom AIDS zůstává pořádným problémem. Stačí slyšet, že třeba v ukrajinské Oděse je každej desátej člověk nakaženej virem HIV. A Oděsa fakt není zase tak daleko odtud. Stejně jako Ukrajinci, že jo.

Rány šité laserem

Nad některými výdobytky moderní vědy člověku opravdu nezbývá než tajit dech. Laser v medicíně známe my laici hlavně z laserových operací očí. V současné době se však zkouší také zašívání ran na lidské kůži pomocí laseru (Slashdot.org). Dosud byl problém s "přesmažením" nebo "nedopečením", ale vypadá to, že vědci už dokáží teplo přesně měřit, takže spojí ránu laserem tak akorát. Hojení je rychlejší a jizvy jsou setsakramentsky menší, jak patrno z fotek.

Věda nám za chvilku vezme všechno, i vychloubání jizvama.

- Hele, chceš ukázat moje jizvy? Tuhle mám z Afghánistánu, tuhle mám z Iráku...
- A co tahle?
- Ta je z řetízkáče v Humpolci.

Čím se budeme moct chlubit, čím ohromovat? Leda snad intelektem. Ten, doufejme, nepůjde laserem ještě nějakou dobu zmenšit až do nepodstatna.

Pěkná ergonomická židle pro uživatele laptopů

Na GeeksAreSexy.net je zajímavá ergonomická židle pro lidi, kteří používají laptop (notebook). Netuším, jestli je taky přenositelná. :-D Židli bych si klidně vyzkoušel, vypadá dobře, jenom jsem trochu znepokojen blízkostí počítače vůči tělu. Nojo, vím, že lap znamená "klín", ale stejně. Pamatuji se, jak se psalo, že notebooky přímo na klíně mohou mít špatný vliv na spermie.

Povinná rozcvička, ty kráso!

V ruském městě Anapa zavedli prý povinné ranní rozcvičky pro občany (Novinky.cz). Z každýho baráku musí ráno vyběhnout aspoň deset cvičících nadšenců, jinak bude zle. A to všechno proto, aby primátor dostal lidi zpátky do euroatlantické civilizace práce a odříkání, neasi. Jsem zvědavej, kdy zavedou kvůli nízké porodnosti povinné milování. To by se lidi do Anapy asi jen hrnuli. :-D

Barbie je snad taky blbá, nebo není?

Je fakt skvělý, že na xman.idnes.cz dělají pro nás chlapy maximum, například dneska nás varujou před patologickejma typama ženskejch, jako jsou hysterka, stíhačka, barbie apod.

Zajímavé čtení, jenom mě zarazilo, že u popisu barbie není spolu s krásou uvedena také druhá klíčová vlastnost - úplně blbá. Všechno se to točí jen kolem jejího luxusního vzhledu, který odčerpává z našeho konta těžké investice, ale o inteligenci, rozhledu, osobnosti ani slovo. Vždycky jsem měl pod označením barbie představu "bezduché krásy". Nějak mi nepřijdou celkově spojitelné vlastnosti jako "krásná", "blond", "dva doktoráty", "se zájmem pouze o svůj vzhled".

Takže jsem zaskočenej. Tento týden mě takhle zaskočila už jen přední strana jedné brožurky o obezitě. Že bych si vykládal pojem barbie špatně? :-D A co vy? Znáte chytrý barbíny? Sem s nima!

Ideální telefonní hovor? Minuta, nanejvýš dvě

Po přečtení vědeckého poznatku, že ideální telefonní hovor (Novinky.cz) má být dlouhý 9 minut a sestávat z plků o rodině, bulváru a počasí, jsem se musel vážně zasmát. Telefonní hovory mají být stručné a k věci. Nechápu, proč bych si měl držet u hlavy devět minut přístroj, jehož účinky na zdraví nejsou ještě pořádně prozkoumány, a ještě zbytečně utrácet peníze. Přestože existují výjimečné situace, průměrný ideální čas rozhodně není devět minut, na to zapomeňte.

Něco trošku jiného představuje telefonování přes Skype nebo jinou internetovou telefonii, ale ani tady bych těch "ideálních" devět minut žvanit nechtěl. Co si můžete opravdu důležitého říct po telefonu? Ahoj ahoj, mám se fajn, uvidíme se tam a tam tehdy a tehdy, nazdar. Nebo: Čau, mám to, donesu to zejtra, dnes jsem utahanej jako kotě, baj baj. A co se odvážíte říct? Tady Orel, kapříci došli v pořádku. Rozumím, konec. :-D Zkrátka minuta - nanejvýš dvě na detaily - musí stačit.

Test energy drinků

Na GeeksAreSexy.net provedli týdenní test 17 energy drinků. Tak to jsem se svým jedním za jednu noc a rok docela lamička. Podobný test by mě asi zabil. To bych publikoval celej týden nepřetržitě jenom dlouhý články s vlastníma názorama. :-D Když už potřebuju vydržet třeba přes noc, popíjím kolu a chroupám něco slanýho. Kávu si užívám spíš jen chuťově, osobně na mě jako povzbuzovák neúčinkuje.

Ulítlá brašna - ohrožení lidstva?

Astronautce Heidemarie Stefanyshyn-Piper (Wikipedia) uletěla brašna s nářadím do kosmu (Novinky.cz). Naštěstí jí nějakej chlap půjčil svoje, LOL. Samotná událost vypadá jako prkotina, ale domysleme, co by se mohlo stát? Dejme tomu za dvě stě let pípne taková brašna na radaru nějakýmu krvežíznivýmu alienovi, kterej právě se svým válečným korábem míjí solární systém....

Update: a aby nebyl srandě konec, vysloužilý pozorovatel satelitů v Ontáriu natočil na video inkriminovanou brašnu, jak si to fičí po orbitě (Slashdot.org).

Intelekt přitahuje ženy víc než svaly

Vypadá to, že intelekt působí na ženy mnohem víc než svaly (xman.idnes.cz). Akorát netuším, co bych odpověděl na otázku o důsledcích života na Marsu :-D

Koberce a já

Tlumí zvuky, mírní pády,
atmosféře dodá grády!

Koberec. Od osmnáctého století nezbytná součást evropského bytu. Šlapeme po něm, válíme se na něm (často ne sami), špiníme ho i luxujeme, a když je nouze nejvyšší, dokážeme do něj leccos zabalit... :-D

Pokud jde o mě, subjektivně nesnáším koberce po celé místnosti. Vyloženě mě dusí, úplně cítím, jak se z nich uvolňuje formaldehyd. Na druhou stranu jsem přišel na to, že holá podlaha, ať už s parketami nebo čímkoliv jiným, je možná zdravá, ale taky pěkně chladná, tvrdá, kluzká, neútulná - prostě všechno to, co nemají medvídci rádi! Takže nějaké menší koberce jsou pro mě určitě OK. A samozřejmě po sešlapání je měníme, ať energie čchi nestagnuje.

Nikotinové žvýkačky se nežvýkají

Tuhle informaci jsem se musel dozvědět až po tolika letech! A z veřejnoprávního rozhlasu. Někdo to tam mezi řečí o něčem jiném jen tak poznamenal. Že prý se nikotinové žvýkačky nežvýkají takovým stylem jako ty cukrovinkové, ale jenom se nakousávají nebo co, a on ten nikotin asi postupně uniká a působí! Netuším, jsem nekuřák. Je fakt, že tyhle žvýkačky nejsou na chuť a prokrvení mozku, ale pomáhají odvyknout kouření.

Konferenční stolky? Materiál! Barvy!

Když jsem si přečetl, že konferenční stolek v bronzové barvě nezapadne do každého interiéru (Novinky.cz), tak jsem se musel zasmát, ne sice tomu, co ta věta říká, ta je obsahově v pořádku, ale tomu, jak se u takových tipů pro všechny většinou nebere v potaz materiál, z něhož je nábytek vyrobený, ani barvy, které nejsou přece přijímány všemi lidmi stejně.

Tady si člověk uvědomuje, jak moudré je feng-šuej, kde se materiály i barvy detailně rozlišují podle toho, jaký je člověk typ, jaké zvířecí znamení. Některé jsou pro něj vhodnější, jiné ne. U mě osobně to dokonale odpovídá, takže takovému harmonizování věřím. A co vy, milí čtenáři? Cítíte se v nábytku stejně, ať je z kovu, skla, umělé hmoty či ze dřeva? Působí na vás stejně příjemně všechny barvy nebo jen ty "vaše"?

P. S. Jinak bych si z nabídky samozřejmě vždycky vybral jen stolky bez ostrých rohů a hran.

Dnes lamborghini, co zítra?

Američan Ken Imhoff z Wisconsinu postavil ve sklepě za deset let lamborghini (Novinky.cz). Všechna čest! Je vidět, že když se chce, všechno jde. Jsem zvědavej jak činčila, co všechno ještě vynesou na světlo boží americké sklepy (kromě protinukleárních survival bunkrů). Tank? Ponorku? Raketoplán? "Víte, zamiloval jsem se do X-71, když jsem viděl film Armageddon z roku 1998." :-D Každopádně tohle autíčko je exemplárním příkladem do-it-yourself lifestylu.

Včera jsem pil energetický drink

Vyzkoušel jsem jakýsi energetický nápoj. Chutnal výrazně sladkokysele; nedokážu říct, která z těch dvou chutí v něm převažovala víc, každopádně měl dost agresívní bublinky... Pak jsem se podíval na složení na obal a fanoušek zdravé výživy ve mně spadnul pod stůl. Avšak pokud jde o subjektivní účinky na tělo a duši, tohle pití mě opravdu udrželo bdělého a čilého celou noc, i přesto, že se mi předtím chtělo dost spát.

Tak nám zase začíná Star Dance

Star Dance... jeden z těch skvělejch pořadů, na které bych se rád díval, ale nechce se mi :-D Zítra večer v osm na ČT1 začne Star Dance 3 (Novinky.cz). Každopádně, během Star Dance 2 jsem něco jako zpovzdáli držel palce Jiřímu Schmitzerovi a Simoně Švrčkové. Stejně, ty tanečnice, co? To je ladnost, to je nádhera! Jsem sám na sebe zvědavej, komu budu držet palce tentokrát. Asi té malé, 155 centimetrové Albině Zaytsevě? :-D

Sarkozy voodoo aneb blbá hračka

Francouzský soud rozhodnul (Novinky.cz), že píchat špendlíky do panenky s podobou a jménem Nicolase Sarkozyho je košer. Podle mě však tato hračka není svobodným vyjádřením politického názoru, ale navádí k nebezpečné akci, posiluje nenávist, pomstychtivost a nepřátelství vůči konkrétnímu žijícímu člověku. Píchání špendlíků do lidské figurky je vůbec pěkně hnuté, což teprve když se jedná o vrcholného politika, jehož všichni znají a který musí čelit vzrušeným pocitům milionů lidí.

Navíc je taková hračka nejen společensky nebezpečná, ale též hloupá: nerozvíjí žádné pozitivní schopnosti, má za cíl pouze ulevit lidové nenávisti, ale také ji posilovat... Jenomže v demokracii se o neoblíbených vládcích hlasuje, nebodají se do hlavičky.

Rovněž z hlediska feng-šuej (to zas bude mít někdo vánoce :-D) je tahle hračka prostě špatně! Vyzařuje negativní energii, působí tísnivým dojmem. Nechtěl bych mít takový předmět v bytě.

Dýňová semena

Včera jsem slyšel v rádiu nějakou paní doktorku, tuším imunoložku, a ta mluvila o alergiích a imunitě a mimo jiné říkala, že v semenech dýně jsou důležité stopové prvky: zinek, hořčík, selen...

Užasle jsem si uvědomil, že dýňová semena jsem ještě před nedávnem přece běžně chroupal, protože jsou fakt bombičkový, pro mě osobně lepší než mandle. Nějak záhadně jsem s tím přestal, ani nevím proč. Takže je zase začnu kupovat (jsou normálně k dostání v supermarketu), protože mi vážně moc chutnala. A teď ještě ty důležité prvky do toho!

Jak si prodloužit život

Na iDNES.cz publikovali seznam faktorů, které mohou spolupůsobit na délku života. Jsou tam dvě věci, které člověk nemůže ovlivnit, ale ostatní jsou viditelně volitelné - jde o zvyky a preference.

Drtivou většinu si plním, takže asi budu dlouho žít :-D Ale stejně se mi zdá, že na seznamu spousta důležitých věcí chybí. Například:

• láskyplný partnerský vztah
  
• pravidelné rozhovory s blízkými osobami
• intelektuální stimulace mozku
  

Tyto věci se objevovaly už dříve v jiných článcích a taky prý mají vliv na zpomalení stárnutí, ať už celkového nebo třeba stárnutí mozku.

Dalším faktorem může být víra v boha. Kolikrát už jsme četli, že věřící jsou šťastnější a zdravější! Nejspíš to bude jedno s druhým: víra může mít vliv na dlouhověkost, pokud působí pozitivně na zdraví a životní spokojenost a pokud pomáhá překonávat problémové situace.

Zásadou z jiného soudku, ze soudku řízení, se jeví být pravidlo nejezdit jako prase. To se týká řidičů i těch, které vezou.

Úplně posledním faktorem, o němž jsem četl, je zahřívání akupunkturního bodu pod kolenem jeden den v měsíci. Prý se to praktikuje kdesi v Japonsku a ti neobyčejní lidé se díky tomu dožívají ve zdraví spousty let.

P. S. Pravidelné uklízení s nějakou takovou ženou jako na obrázku, to musí být vážně prodlužující faktor!

Jörg Haider měl milence!

Tak to je zajímavé, známý rakouský politik Jörg Haider měl milence. A prý s ním trávil víc času než s manželkou. (zdroj: lidovky.cz)

Novinky...

Blogger.com spustil naostro některé nové funkce, například možnost mít formulář komentáře přímo na stránce příspěvku. Pokud používáte nějak upravenou šablonu, je nutno resetovat nastavení (Rozvržení > Upravit HTML > Vrátit šablony pomůcky na výchozí hodnoty). Více viz Blogger Buzz.

Další novinkou je sledování oblíbených blogů přímo z Řídícího panelu: karta Blogy, které sleduji. Už to funguje nějakou dobu, ale konečně odteď také v češtině. Vítám možnost Všechny aktualizace blogu, tj. sledování pouze nejnovějších příspěvků ze všech přidaných blogů pěkně pohromadě. Doplňující funkcí je v Řídícím panelu u blogu odkaz na seznam těch, kdo vás sledují, a miniaplikace Sledující, defacto seznam vašich čtenářů, který si můžete přidat do menu.

Poslední nová věc je slovní hodnocení, tzv. Reakce. Ty se dají přidat pod článek v Rozvržení > Prvky stránky > Záznamy v blogu - Upravit. (pokud nic, tak opět nutný reset, viz výše) Everrr! Konečně nebudu muset zahlcovat oblíbené blogy hodnotícími komentáři, ale pěkně anonymně kliknu! :-D

Antistresová místnost vlastní rukou?

Jak si tak čtu článek o antistresové místnosti (Novinky.cz), vypadá to, že bych ji klidně mohl vytvořit svépomocí :-D Jemné zelené osvětlení není problém, větrák na nejnižší rychlost a namířený poněkud bokem, nastříkat prostor tekutou levandulí a pustit si k tomu potichu nějakou pěknou klidnou hudbu, to dokážeme snad všichni, ne? Akorát by byl menší problém s tím modrým nebem, to bych si asi musel na strop promítat projektorem. :-D Samozřejmě, že vůbec celé bydlení by mělo být zařízeno co nejpříjemněji a nejzdravěji (pro mě osobně je to víceméně synonymní s principy feng-šuej).

Plášť neviditelnosti jako Harry Potter?

Jestli chcete mít skutečný plášť neviditelnosti, který vás učiní neviditelnými jako Harry Pottera, tak si budete muset počkat ještě asi tak pět let (GeeksAreSexy.net). Má to prý hodně společného s nanotechnologiemi, metamateriály a s ohýbáním světla podle Einsteinovy obecné teorie relativity.

Otázka je, pro koho by takový plášť byl užitečný. Nejspíš hlavně pro zločince. Umím si však představit jeho použití speciální zásahovou jednotkou při osvobozování rukojmí nebo při zatýkání obzvláště nebezpečných zločinců. Jenže jak znám lidi, u toho by nezůstalo.

Ať už to dopadne jak chce, Arthur C. Clarke měl pravdu: každá dostatečně pokročilá technologie je k nerozeznání od magie :-D

Jak chránit rostliny před kočkami...

Štve vás, že vám kočka žvýká rostliny nebo leze tam, kam nemá? Zkuste Blender Defender :-D (via GeeksAreSexy.net). Za sebe můžu říct, že bych se této šokové terapii pro kočky raději vyhnul, ovšem kdyby to stačilo třikrát a byl by pokoj... kdoví?

Kryoterapie

Zaujal mě článek o kryoterapii čili léčbě chladem. A ještě zajímavější je, že prý ji původně vymysleli Japonci. Do současné regeneračně relaxační podoby ji pak zdokonalili Poláci, tj. "obyčejní lidé".

Zajímalo by mě, jestli je kryoterapie vhodná třeba i pro zvířata, domácí mazlíčky. Jestli jo, tak nechci vidět ty čelenky a rukavice!

Palačinky jedině s tvarohem

Kdysi jsem jídával palačinky hlavně s marmeládou nebo džemem. Ale už pár let dávám přednost palačinkám plněným tvarohem. Chutnají báječně delikatesně a nejsou sladké.

Na druhou stranu, nic by se nemělo přehánět. Podle makrobiotiky jsou mléčné výrobky skoro takový extrém (extrémní jin) jako cukr a zahleňují organismus. Nevím, jestli je to pravda, subjektivně mám rád mléko, tvaroh jakbysmet, jogurty moc ne. Je pravda, že když vypiju litr mléka, cítím se poněkud ospalý :-D Je to symptom toho, že patřím k lidem, kteří mléko špatně tráví? Na druhou stranu mám vždy subjektivní pocit, že mi uklidňuje a čistí střeva.

No, ať je to jak chce, mám mléko moc rád v tekutém stavu jako pochoutku. A když už palačinky, tak jedině s tvarohem!

Update: Pokud jde o mléčné výrobky a maso, zajímavý příspěvek do diskuse vnesli v listopadu 2008 vědci, viz článek na Osel.cz.

S knihovnami opatrně

Knihovny a knihovničky jsou užitečná a moudrá věc do interiéru (Novinky.cz), ale pozor, abyste se mezi tímto nábytkem cítili příjemně. Hrany poliček a hřbetů knih vrhají "otrávené šípy" (zase to feng-šuej!) a opakující se rovné linie působí nepříjemně na zrak. Aspoň já to můžu potvrdit, když se dívám na stěnu plnou poliček s knihami, dostávám menší epileptický záchvat.

Knihy jsou ovšem potřeba, a tudíž i knihovničky. Chce to zkrátka nějak neutralizovat jejich hrany a rovné linie vůbec. Popínavé rostliny, dečky, odsouvací či křídlová dvířka s poloprůhlednou nebo neprůhlednou výplní, cokoliv, co skryje anebo zmírní vražednou monotónnost rovných linií. A také bych rozmístil police citlivě, aby z nich nebyla celá stěna nebo nedejbože celá místnost.

Podzimní nádech tajemství

Už několik dnů s radostí pozoruju, že konečně nastává pravé poledne podzimu, atmosféra, pro kterou mám tuto roční dobu nejraději. Mezi žlutozelenými korunami stromů občas vázne mlha. Někdy se do krajiny zase opřou sluneční paprsky, po umrtvujícím létě konečně jednou vlídné a mírné, a barvy jen září. Všemu vládne jakýsi svatý klid a slavnostnost. Jako by se náš svět na chvíli prolnul s jinou dimenzí, jako by se nadechnul tajemství.

Moje kritéria pro výběr kvalitní školy

Článek na Novinkách o tom, jak se pozná kvalitní škola, se podle mě zaměřuje pouze na formální kritéria, evaluace, imidž...

A proč ne. Škola by opravdu měla být, například co do technických prostředků výuky, na výši doby a mělo by v ní být příjemné prostředí. Ale pro mě hrají rozhodující roli při posuzování kvality školy jiná kritéria, především, aby učitelé učili děti kriticky myslet a spravedlivě cítit. K tomu patří konkrétně takové věci jako:

• samostatné vyhledávání informací a ověřování jejich spolehlivosti
• umět zohledňovat všechna pro a proti (různé úhly pohledu, ze stanovisek různých stran)
• skeptický odstup od všeho, "co se říká" (omílané příběhy, legendy, mýty dnešní doby) a umění zohledňovat důvody, proč se to říká (pragmatika)
  
• výuka správných a falešných typů argumentace
• apolitičnost a politická nezaujatost učitelů
• posilování vědomí společenské soudržnosti
• učení rozdílu mezi dobrem a zlem, mezi správným a špatným jednáním
  

Pokud tyto věci škola neumí a nebo dokonce učí jejich opak, potom pouze vychovává z dětí nové tupé ovce anebo potenciální fašisty (je úplně jedno pro jakou ideologii). Nerad bych musel doma působit ještě jako morální a znalostní opravář. To už bych si své děti raději učil sám.

Na druhou stranu vůbec nejsem proti učení se faktům (nějakou zajímavou formou a v souvislostech). Člověk, který ví pouze to, kde má hledat informace, ale sám jich moc nezná, je prostě nevzdělanec. Je jasné, že už nejméně tři století těžko můžeme po někom požadovat polyhistorické znalosti, ale důležitost základních faktů z oblasti rodného jazyka, zeměpisu, historie, kultury a přírodních věd se nezměnila a lidé by je měli trvale znát, ne být chytří pouze s Wikipedií.

A jak se na toto téma díváte vy? Podle jakých kritérií posuzujete kvalitu školy?

Sarah Palin aneb genealogie je zajímavá

Sarah Palin, republikánská kandidátka na amerického viceprezidenta s příjmením jak Tolkienův trpaslík, je prý vzdálenou příbuznou zesnulé princezny Diany (Novinky.cz), co máme doma nahraný její pohřeb na videu (a nemáme to kde přehrát! dvojnásob smutný...). To je rodokmen!

Genealogie je neskutečně zajímavá záležitost. Barack Obama prý je příbuzný s Bradem Pittem! Taky by mě zajímalo, s kým jsem vzdáleně příbuzný. I když, možná je lepší nevědět. Ještě by se z toho mohl vyklubat nějaký diktátor, terorista nebo jiná politicky korektní zrůda, a co potom? :-D I kdyby to byl klaďas - nepotřebuju si vylepšovat imidž falešnou genetickou aurou. Člověk má být hodnocen podle svých činů, ne podle příbuzných nebo původu. Tahle zásada přece stojí i v základech americké demokracie...

A co vy? Chtěli byste znát své vzdálené slavné příbuzné? Nebo raději žijete ve sladké nevědomosti? Věc není tak úplně jednoduchá, říká se, že naši předkové nás posilují...

Facebook...

Na Wikipedii jsem se v hesle o Facebooku dočetl zajímavý údaj: svůj profil má v tomto požehnaném "sociálním webovém systému" 85 % amerických univerzitních studentů. Tak jsem na to chvilku koukal a najednou mě napadlo: těch 15 %, to musí být zajímavý lidi. S těma bych si určitě rozuměl.

Bootcamp bych si klidně zkusil

Nedávno mě zaujal článek o tzv. bootcampu (iDNES.cz). Jak jsem to četl, tak jsem jen přikyvoval. Tohle prostě chápu. My lidi jsme už takoví. Potřebujeme překonávat hranice, růst, zlepšovat se, něco si dokázat (v pozitivním slova smyslu). A chápu i ty, kdo o víkendech běhají po lese a dělají airsoft nebo paintball. Je to v nás. Někdo to objeví dříve, jinej později. Někdo to dělá třeba virtuální formou, ale toužíme po tom všichni. A má to svůj hlubokej smysl.

USB klíčenky plněné tekutinou?

Na GeeksAreSexy.net se objevily reklamní USB flashky naplněné tekutinou. No tak to teda nevím, jestli bych je chtěl. Radši bych nosil USB cuketku.

Zvířata jdou na smrt (smutnej příběh)

Tak nějak se poslední dobou sešlo několik událostí se společným tématem: živočich a smrt. Nejdřív jsem slyšel na Radiožurnálu o podivném druhu mravenců, kteří v zájmu svého mraveniště sami páchají sebevraždu. Tak to mě dostalo: mravenec na Nuseláku... Ale je tomu opravdu tak.

A další věc : v Kanadě zastřelili medvídka, kterej přišel do bistra, podíval se na nabídku a zase odešel. Nechápu. Z videa (tn.nova.cz) je vidět, že to byl malej méďa, pokojnej zvědavec. Omrknul to tam, očuchal a zmizel kudy přišel! A pak ho zastřelili.

Předochucený pangasius - never more

Včera jsem si dal pár soust z pangasia, který byl už předem ochucený jakýmsi svinstvem. Strašné. Jednak to bylo chuťově opravdu příšerné, jednak nemám rád předem ochucené maso, protože to vždycky vzbuzuje obavy, proč to ti výrobci udělali (aby něco zakryli?).

Navíc nechápu tu drzost vnucovat mi jednu konkrétní chuť, když pangasius sám o sobě je naprostá lahoda. Kdybych náhodou chtěl, tak si ho posypu třeba kakaem nebo střelným prachem, ale základem je mít neutrální maso, ne aby někdo rozhodoval za mě. Už v životě takto "předzkažený" pangasius nechci mít na jazyku.

Související: Z ryb mi chutná nejvíc pangasius

Moje makrobiotické hříchy

Kdysi jsem se snažil jíst co nejvíc makrobioticky. Nebyly k tomu zrovna podmínky, ale nějak to šlo, i když ne zase ideálně. Neměl jsem z makrobiotiky žádné extra zvláštní zkušenosti větší energie a zdraví, leda snad lehčího trávení a pocitu, že jídlo je cosi nevýrazné, co udržuje při životě, ale nemá moc chutnat. :-D Byl jsem nadšený z učení, které obsahovalo celkem rozumně a přirozeně znějící stravovací pravidla.

Dnes toho z makrobiotických pravidel mnoho nedodržuju, není čas ani možnosti, aspoň co se týče skutečně striktního stravování. Ale pamatuju si hlavní zásady, občas se podle nich zařídím a leckdy mě dokáže některé jejich naprosté přestoupení pěkně nastartovat :-D

Nuže, jaké jsou moje hříchy proti makrobiotickému stravování? Tady je máte:

• jím zbytečně moc
  
• nejím podle zásad rovnováhy jin-jang (aspoň ne vědomě) a zbytečně často konzumuji extrémy obou druhů (cukr, sůl, koření)
  
• jím maso (tj. nejen ryby a drůbež) a bohužel málo obilovin (navíc celozrnný tmavý chléb jen zřídka, i když jej mám velmi rád!)
  
• jím některé nedoporučované kombinace potravin (typicky moučníky s ovocem)
  
• někdy jím potraviny ve špatném pořadí
  
• konzumuju poměrně hojně některé nepříliš vhodné nebo silně nevhodné tekutiny (mléko, ice-tea)
• jím i to, co nevyrostlo v místě, kde žiju (banány, pomeranče, mandarinky)
  
• potravu v ústech rozkousávám jen povrchně, zběžně, a rozptyluju se u jídla čtením, zatímco bych měl žvýkat velmi důkladně (žaludek nemá zuby) a psychicky koncentrovaně
  

Ne že bych tyto přestupky prováděl nějakým opravdu drsným způsobem a záměrně co nejvíc najednou. Dá se říct, že cosi z makrobiotiky ve mně zůstalo, jakási ostražitost vůči těm největším stravovacím svinstvům, a funguje to asi tak na 30 %. Těch 70 % je radost z chutnajícího jídla :-D

Většinou "zhřeším" někdy a jindy zase ne, nebo ne v tomtéž. Snažím se jíst zdravé věci (nakolik je to v dnešním světě možné) a nejíst moc těch škodlivých. Rozhodně o sobě nemohu mluvit jako o člověku makrobioticky se stravujícím.

A co vy? Dodržujete také nějakou speciální zdravotní nebo náboženskou dietu? Jaké s ní máte zkušenosti?

Trička a kapuce se Star Wars postavami

Společnost Mark Ecko vypustila na trh trika a kapuce s postavami ze Star Wars (GeeksAreSexy.net). Taak, teď už jen popadnout zapnutou baterku a natřít to Impériu, my young padawan!

Dnes je Světový den vegetariánství

První říjen se od roku 1977 slaví jako World Vegetarian Day. Tento svátek má za cíl "propagovat vegetariánskou radost, soucit a možnosti zlepšování života".

Tak propagovat, to každopádně! Jaký jiný smysl mají každoroční svátky? Každý rok proběhnou a co dál? Nebo jaký odkaz mají tisícileté tradice, třeba ta svatováclavská? Jedině snad to, že svátky přinášejí svoje téma na veřejnost, do povědomí lidí. I kdyby se jen jeden člověk zamyslel nad "výrobou masa" a nad skladbou své stravy a chtěl s tím něco udělat, má takový svátek smysl. I kdyby odkaz svatováclavské tradice spočíval jen v zamyšlení, jaké vybrané voly posíláme do zahraničí, plní taková tradice svůj účel!

Vegetariánství (Wikipedia) znamená nekonzumovat žádné maso, ryby a drůbež. Podle definice nejsem vegetarián, ale přesto k vegetařině mám sklon. Nic se ovšem nemá přehánět. Nedostatek vitamínu B12, který se vyskytuje v živočišné stravě, může vést ke zmenšování mozku (Novinky.cz). Na Wikipedii píšou, že B12 lze kromě masa získávat z mléčných výrobků a vajíček. Chudáci vegani!

Na Marsu se chumelí...

Škrábeme se na blogu... :-D Sonda Phoenix vidí na Marsu padat sníh (Slashdot.org). Přišla s tím NASA, a ti to musej vědět, protože to mají z první ruky. Na to se dá říct jediný:

Už jsi někdy stavěla sněhuláka na Marsu, bejby?

Vypadá to, že z rudé planety brzy přijdou i snímky Santa Marse.

Pohřební elegance černých šatů

Nemám rád černé šaty. Zvláště ne na ženách! Ženská v černejch šatech patří jedině na pohřeb. A když si připne bílou zástěrku, může dělat servírku na pohřební hostině :-D Trochu života, sákryš! Květy, slunce, smích! Proč bych se měl dívat na mafiánské vdovy?

Adéla Gondíková...

Včera jsem v nějakém magazínu viděl článek s Ondřejem Brouskem, a i když tyhle rozhovory s celebritami na téma "co pořád děláte?" většinou nečtu, tak jsem si všimnul popisku u jedné fotky, kde O. Brousek říká, že "Aduš" je ten nejhodnější člověk pod sluncem (= platí pro celou sluneční soustavu, takže i kdyby právě v tuto chvíli visela na zemské orbitě nějaká dobrosrdečná tchajkonautka, tak Adéla Gondíková je pořád ještě hodnější než ona).

Každopádně si dobromyslně říkám: šťastnej pár. A listuju dál. No a dnes otevřu internet a tam : rozchod. Tak to je docela šok, protože jsem musel radikálně změnit názor ze dne na den, v dramatickém rozpětí několika málo hodin. Ale aspoň jsem se dozvěděl, že kosmonaut Remek má dceru, což jsem dodnes netušil.

Co na to všechno říct závěrem? Nezbývá než popřát mé oblíbené celebritě Adéle Gondíkové hodně štěstí a pevné nervy. Pro mě je to jedna z největších sympaťaček na televizní obrazovce a vůbec.

Odpočinkový kout musí být chráněný

Dívám se na fotky zahradního nábytku z článku o odpočinkovém zákoutí a kroutím hlavou. Nemám ani tak nic proti tomu nábytku samotnému, ale rozhodně mi jeho rozestavění nepřipadne jako odpočinkové. Jedna z fotek... sedí zády ke dveřím! To je vrchol, výsměch! Skoro všude židle opěradly do volného prostoru! Neskutečný.

Celkově to vypadá jak na divadelní scéně, žádné soukromí, kachny na ráně... Jasně, jsou to jen ilustrační fotky, ale pokud jde o mě, ilustrují přesný opak tématu článku. Jedině snad ta figurantka v růžovejch šatičkách by se mohla cítit bezpečně, protože má chráněná záda a je tam docela v soukromí.

Maso s ovocem?

Když si čtu o receptech, jako je tento (iDNES), vstávají mně, někdejšímu zapřísáhlému makrobiotikovi, vlasy hrůzou na hlavě. Ono bohatě stačí, že piju mléko a nebo že občas konzumuju moučníky s ovocem. A teď to mám ještě dorazit kombinací maso - jablka? To už je úplně přes čáru. To už bych klidně mohl začít jíst pizzu nebo hamburgery.

Zemřel Paul Newman...

Dnes se objevila smutná zpráva pro všechny fanoušky slavného herce a režiséra Paula Newmana (1925 - 2008). Herecká legenda podlehla dlouhodobé těžké nemoci.

Díky za všechny ty báječné filmy, pro mě osobně především za skvělý western Hombre (1967), za Butche Cassidyho ("Co je to za lidi?") v dalším westernu Butch Cassidy a Sundance Kid (1969), za Frajera Lukea (Cool Hand Luke, 1967) a za Pevnost Apačů v Bronxu (Fort Apache, the Bronx, 1981). Nezapomenutelné.

Mléko? Jedině Olma v kartonu

Mléko je vínem nerdů

Mám rád mléko. Miluju okamžiky, kdy do mě proudí ta chladná bílá tekutina s neopakovatelnou chutí. Ale nesnesu každou značku. To byste nevěřili, jak jsou některý mlíka vysloveně hnusný! Jakoby přichucený nebo co. Jiný značky mají zase takovou divnou pachuť...

Jediné, co mi připadne jako lahoda, je čerstvé mléko z Olmy, v takovým tom světlemodrým kartonu s otočným bílým uzávěrem, 1 litr, polotučné, 1.5% tuku. Nádherný zážitek. A výjimečně se tahle preference kryje i s jistým výzkumem značek, který kdysi byl v Mladé frontě dnes.

Na druhou stranu, buďme tolerantní: každému chutná něco jiného, někdo mléko dokonce vůbec nepije, někdo zase pije jenom slazený banánový, že jo. Každopádně tohle je takový poděkování od spokojeného mlékopijana dobré značce.

Média by neměla psát o masových vrazích

Myslím si, že fotky a podrobnosti o masových vrazích, jako je ten nejnovější z Finska, by se vůbec neměly objevovat v tištěných ani internetových novinách. V podstatě z těchto bezcitných vrahounů děláme hvězdy, negativní celebrity. Kdejaká jim podobná nula je potom může chtít napodobit, aby se konečně stala Někým.

Není dobré moc psát o těchto zločincích ani z důvodu, že každý takový čin vyvolává sekundární vlnu iracionality (Novinky.cz). Ta sice nemusí být reálně moc nebezpečná, ale přesto přidělává policii práci a vytváří stresující atmosféru.

Seriozní noviny by tedy měly pouze uveřejnit stručnou zprávu o události, ale neměly by zveřejňovat ani plné jméno pachatele, natožpak jeho fotky (tím spíše ne se zbraní!!). Neměly by z toho dělat "zajímavou" Senzaci. Stačí smutná fakta.

Rituály

V ponuré osamělosti posvátného místa shromáždili se pomalovaní divoši, aby provedli krvavý rituál! Na velkém placatém kameni uprostřed mýtiny dnes poteče krev. Podivné praktiky provádějí s ostrými zbraněmi nad budoucí nebohou obětí, podivná slova mumlají pod vousy ti barbarové. Vybraní jedinci (dá-li se u primitivů mluvit o jedincích) tancují ve svitu ohně jako posedlí, hned nalevo, hned zase napravo, ruce pravidelně vylétávají k temné obloze. Zpěv neškolených hrdel je doprovázen omamným šamanským bubnováním; divoši křepčí, upadají do tranzu. Mocné božstvo si žádá oběti, jinak nebude tento rok úroda a kmen se posune do červenejch. V nedalekém houští se skrývá kulturní a sociální antropolog a všechno natáčí na digitální videokameru, aby si na tom mohl udělat docentúru.

Takové a podobné představy nám jistě vytanou na mysli, řekne-li se slovo rituál. Ve skutečnosti však provádíme rituály každý den a vůbec při nich neteče krev. Naopak se zdá, že jsou to psychickému zdraví prospěšné, nevinné činnosti a zvyklosti, které umožňují formovat řád dne a světa.

Jsem majitelem několika takových rituálů a nyní se s vámi o některé z nich podělím.

Za prvé, počítačové rituály :

• na noc dávám na monitor léééhounkou tuniku, teda pokrývku, aby se na něj neprášilo; před zapnutím počítače tuto protiprachovku sundavám
• po spuštění prohlížeče (Firefox) vždy kontroluju jeho bezpečnostní nastavení, a to v podstatě v stále stejném, pečlivě dodržovaném pořadí (RefControl, NoScript, Cookies a vypnutá Historie, Hesla, vypnutá Java)
• jako první internetové stránky projedu všechny zpravodajské servery v záložkách, teprve potom může přijít na řadu jakýkoliv jiný web
  

Za druhé, stravovací rituály :

• kulaté sušenky s vnitřní pojící náplní jím zásadně tak, že oddělím horní kolečko (zuby), sním ho, potom vylížu náplň a nakonec (protože náplň je většinou dost výrazná) to celý zneutralizuji zbývajícím kolečkem sušenky
• před jídlem si vždy umývám ruce (je jedno, jestli jsem to udělal pět minut předtím, umytí musí těsně předcházet zasednutí ke stolu)
  
• u jídla zásadně čtu (časopisy)
  
• nanukový dort nechávám roztát a jím hlavně to roztáté studené
• banány loupu od stopky, špičku nechávám
• nikdy nenechávám knedlíky, aby se předem nasákly a rozbablaly (v omáčce, guláši apod.)
• řízek s bramborovým salátem na oslavu životně významných událostí
  

Za třetí, byt a zařízení :

• nikde nesmí být čtyři nebo pět objektů ve skupině (to radši jeden schovám nebo přidám)
• prkénko od WC zásadně vždy přikrývá mísu
  
• dveře od koupelny musejí být vždy zavřené (to mám taky z feng-shui)
• mobil položený vždy nejméně metr ode mě (ať sním nebo bdím)
• na podlaze se nesmí povalovat žádný kus oblečení
• na ledničce nesmí nic být (naprosto žádný předmět)
  

Tak toto jsou aspoň některé z mých rituálů. A jaké navyklé postupy a preference, bez nichž "to není ono", máte vy? :-D

Vědomí mimo tělo? Za pokus to stojí

Už jsem to odkázal i do článku o smrti a životě po životě, ale ještě to dám i sem: pokusit se dokázat, zda se vědomí může oddělit od těla, má jednoduchý experiment s pohlednicemi a obrazy. (blisty.cz) Kdyby se to povedlo, znamenalo by to hodně velký vývojový zlom, rozhodně větší než vynález knihtisku nebo internetu. Takový objev by změnil perspektivu, s níž se díváme na život, o 180 stupňů. Už bychom žili v jiném vesmíru, v jiné realitě.

Dva hustý důvody pro dietu

Ženy si asi často říkají: proč mám držet dietu, proč se trápit? Jídlo je přece tak prima! A to nezdravé nejvíc chutná, že? Co na tom, že vypadám jak nafukovací hroch, vždyť wo tso de!

No, může jít o hodně. I když se třeba nechcete líbit nám chlapům, zkuste milé dámy uvážit minimálně dva následující důvody pro dietu, protože jsou opravdu hóóódně přesvědčivý:

1. štíhlé ženy mají až o 5% vyšší platy (bbc.co.uk)
   
2. obezita patří k častým příčinám neplodnosti (aktuálně.cz)

Tak co na to říkáte? Nestojí to zato? Být bohatá a plodná? :-D

Starý nábytek - unavená energie?

Přemýšlím, jestli bych snesl v bytě starý nábytek, a teď nemyslím kusy vyrobené před dvaceti lety, ale řekněme něco ze šedesátých let 20. století nebo třeba z první republiky...

Asi ne. Poněvadž takhle staré věci na mě působí obnošeným, utahaným dojmem. Ono se říká (a teď nechci být za paranormálního odborníka!), že na starým nábytku ulpívají stopy jeho předchozích majitelů, jejich osud, všechny stíny jejich historie... V tomhle bych rád měl čistý štít :-D

Ale co třeba spravený starý nábytek? (Novinky.cz) Lesknoucí se jako nový? Těžko tu zevšeobecňovat - vždycky je to věc konkrétního pocitu z konkrétního kusu. Pokud bych však cítil, že je v tom cosi vyčerpaného, tíživého, minulého... asi bych se toho vzdal. Jako by každá věc měla vyměřen svůj čas, jak zpívají The Byrds.

Proč (ne)jíst psy?

Víme, že Asiaté psy jedí. My tady v Evropě zase zakládáme světové války, ale psy většinou nejíme. Čím to je? Vysvětlí mi to někdo? Patříte k lidem, kteří by psa klidně zkusili? (myslím vědomě, kdo ví, co už jsme kde snědli za maso :-D ). Nebo byste spíše reagovali větou: Když nevíš, proč se pes nejí, vrať se do Asie? Kdo mi udělá jasno? *zmatenej jak Goro před Tokiem*

Hands-free - paradoxy moderní doby

Kdo by nechtěl používat hands-free a vypadat jako Matt Damon na Victoria Station v Bourneově ultimátu, že? A přesto: hands-free díky mobilu v kaťatech může poškozovat spermie a vést až k neplodnosti (Novinky.cz). K tomu mám dvě věci:

1. ženský se nemusej hands-free v tomhle ohledu asi moc bát
2. tahle doba je plná rizik pro machry

Nejvíc paradoxní je na tom, že každej chlap by chtěl vypadat opravdu cool a na vrcholu technologického vývoje, a tím nějak přitahovat potenciální partnerky, a zatím nevědomky pracuje na ukončení své genetické linie; zbavuje se možnosti rozmnožení. And the Darwin Award goes to...

Kaktusy prostě nemám rád

V souvislosti s příspěvkem o atmosféře domu a bytu se nabízí díky článku o kaktusech (hobby.idnes.cz) hned další téma: máte rádi kaktusy? Máte rádi ty kluky mexický?

Já je rád nemám. Mám radši rostliny v civilu, beze zbraní. Z kaktusů přímo čiší negativní, nepřátelská energie, doma bych je nesnesl. Přínosná zelená plocha minimální, pichlavý dojem značný. Kdepak, jedině fikus robusta, to je můj zelený favorit.

A co vy? Jak jste na tom s rostlinami v bytě? Co na vás působí nejlíp?

Atmosféra domu a bytu

Nad příběhy jako je ten, že dubajského milionáře vyštvala z rezidence strašidla (Novinky.cz), se vždycky usmívám. Stačí, když si všimněte detailů, jako třeba, že objevili krev na peřinkách a místo policie přivolají odborníky na paranormální jevy, tak hned víte, která bije.

Přesto i takový případ souvisí s tématem tohoto příspěvku. A tím je celková atmosféra místa, kde bydlíte a žijete. I když to Evropan nejspíš vyjádří lapidárně a racionálně, zatímco arabský milionář třeba pomoci orientální obrazotvornosti, je celkový pocit z domu či bytu, z místa, kde trávíte většinu dne, kde chcete odpočívat, mít tam klid a pohodlí, velmi důležitý pro kvalitu života.

V tomhle, myslím si, hrají pocity nezastupitelnou hodnotící roli. Souhlasím s názory, že příjemné prostředí by především nemělo vzbuzovat pocity nebezpečí, ohrožení. Žádné ostré neb pichlavé předměty, hrany, rohy, žádná tajemná zákoutí, žádné konfigurace objektů, které vzbuzují dojem, že se s nimi stane něco nečekaného (např. že se převrhnou, spadnou, sletí ze stropu na hlavu apod.).

Dalším faktorem jsou určitě barvy. Už jsem k tomu něco řekl v článku o černém nábytku. Nedokázal bych žít obklopen ponurými nebo naopak křiklavými barvami. Nic co dráždí nebo mate smysly bych nenechal v místě, kde chci odpočívat a cítit se tam příjemně.

Je to všechno věc vkusu a schopnosti pozorovat své city a reakce na okolní prostředí. Vlivy detailů vybavení (tvary, barvy, materiál nábytku, rozložení objektů atd.) se sčítají. Myslím, že jsem si dokázal zařídit opravdu příjemné bydlení. Považuji za hloupost žít podle nějaké módy a necítit se v tom fajn. Dobrým radám se nevyhýbám, ale poslední slovo má vždy moje vlastní pocitové hodnocení. Je to pohyb po určité nekončící stupnici, vždycky to může být ještě lepší nebo naopak horší. Ale zřejmě stačí dosáhnout jakési uspokojivé úrovně. Bydlení je základ života.

Živé ploty

Čtu si takhle článek o živých plotech, když tu oko mé estétské padne na jednu z fotek, a co nevidím? Pravoúhlý roh živého plotu, hned třetí obrázek.

To je fakt k pláči. Jako by nestačilo, že se srážíme na rozích domů! Navíc se budeme "překvapovat" u živých plotů.

Roh má být kulatý, bezpečně vypadající, s póóóóóóózvolným obloukem, aby se lidé proti sobě postupně a zvolna vynořovali a mohli tak upravit rychlost a směr chůze. Navíc ostré rohy jsou proti feng-shui a tady už přestává veškerá sranda! Kdyby mi takhle zahradník sestříhal zámeckou zahradu, okamžitě ho vyrazím na dlažbu. :-D

Z ryb mi chutná nejvíc pangasius

Pangasius má vynikající chuť a je v podstatě bez kostí. Jako řízek obalený ve strouhance a s bramborovým salátem, třeba na Štědrý den, everrr!

Jinak ryby moc nejím. Snesu tak maximálně sardinky. Kapr na Vánoce? Never more. Nesnáším tu "rybí" pachuť. Tradice ovšem velí rybu ke štědrovečernímu stolu mít. U nás to vyřešil právě pangasius.

Faktem je, že občas může dokonce i některý pangasius mít (slabou) rybí pachuť. To ho pak nechávám lidem, kterým to nevadí. Docela by mě zajímalo, čím to je. Deset balení bez pachuťi, pak jedno "s". Není to věkem dotyčné ryby? :-D

Související: Předochucený pangasius - never more

Ahoj, můžeš mě oplodnit?

Článek o tom, že svobodné ženy s tikajícími biohodinami žádají o oplodnění dobře známého kamaráda (Novinky.cz) mě opravdu dostal. Asi jsem nějak konzervativní a nepřizpůsobivý novým trendům v pojetí rodiny a rodičovství, ale obraz tendencí, které představuje článek, mě doslova rozesmál.

Na druhou stranu nejsem svobodná třicetiletá žena s "tick-tock tick-tock" problémem, takže nebudu soudit. Jen mi to přijde legrační. To už může požádat i souseda, že jo? :-D

Staříci za volantem

Uvažuje se o tom, jak zvýšit věk, v němž lidé mohou bezpečně řídit automobil (Slashdot.org). A to proto, že řízení auta zvyšuje jejich pocit nezávislosti a svobody, zkrátka zlepšuje kvalitu života. Takže by to měly být třeba obrazovky s GPS navigací na předním skle, aby důchodci nemuseli čučet ven na dopravní značky podél cesty, zvukové oznamování rychlosti, aby nemuseli sledovat rychlost na přístrojové desce, apod. Tyhle všechny pomůcky (a přezůvky? :-) by měly kompenzovat prodlužování reakční doby, které ve starším věku nastává.

Moje poznámka: nedávno jsem tu psal o maximální délce života. Možná není až tak důležité, že neumíme (zatím) prodloužit maximální možnou délku lidského života, která nám nejspíš byla geneticky dána v okamžiku početí. Ale i těch osmdesát let je slušný věk. Problém je v tom, že dožití se této hranice ještě neznamená, že to bude posledních deset patnáct let stát za to (kvalita života). Měli bychom se proto snažit podobnými kompenzacemi, které jsou zmíněny výše, udělat z důchodců mnohem rovnoprávnější a šťastnější bytosti, než jsou dosud.

Celkově se moje vize a naděje upínají hlavně do vzdálené budoucnosti, kdy by lidstvo mělo opustit biotická těla, protože jsou pro lidského ducha nevhodná a již dnes nedostačující, a nahradit tento hardware nějakým jiným, trvanlivějším nosným materiálem, který lze nesrovnatelně lépe opravovat a vylepšovat než "maso". Pak zřejmě dosáhneme nesmrtelnosti, vyšší úrovně důstojnosti a svobody.

Hmyz jako potrava - ano či ne?

Nedávno se v médiích objevily články o tom, jak vědci uvažují, že by lidstvo mohlo řešit potravinový problém konzumací hmyzu. Přiznám se, že si to neumím představit, ale možná jde skutečně jen o psychologický problém (bigmenu.cz). Hmyzáci jsou takoví drobní, čiperní, nekontrolovatelní... Představa hmyzu v žaludku není zrovna lákavá.

Housenky s kaší. Asi záleží, jak by to chutnalo, a taky, jaký bych měl hlad. Ale pokud to bude možné, budu dávat přednost spíše rostlinné stravě. Z hmyzu cítím cosi hororózně zlověstného...

Babí léto letos nebude...

Babí léto nebude. Ne že bych kvůli tomu chodil ve smutečním. Devatenáct tropických dní stačilo, díky. "Krásného" počasí už mám plné zuby. Ale stejně přišlo poněkud větší ochlazení, než jsem čekal a než je příjemné.

Mám rád podzim, je to nejpoetičtější období roku. Season of mist and mellow fruitlessness! :-) Snad se ta kouzelná atmosféra letos neztratí mezi kapkami deště a skučením studených větrů.

Dívka s veřejnoprávním pohledem v očích

Na xman.idnes.cz vyhlásili finálovou dvanáctku soutěže Kráska léta 2008. Je tam poměrně dost fotek a poměrně odvážných, takže by tady asi mělo být varování: pozor, ňadra!

Jak jsem tak tím materiálem klikal dokola (celej znechucenej, přirozeně), tak jsem si uvědomil, že z těch odvážnějších postav s divokým pohledem v očích na mě jde trochu strach! Tak kdo je tady lovec, sakra?! Ale vím, co jsem hledal.

Dívku s veřejnoprávním pohledem v očích.

Nevím, jak mě taková pitomost napadla, ale takhle nějak mi přijde rozdíl mezi moderátorkami a reportérkami na komerčních televizích a na veřejnoprávní televizi. Ty komerčňačky vypadají takový jakoby odvázanější, divočejší. Zato veřejnoprávňačky mají takovej slušňáckej, seriosní pohled a výraz.... Nevím, zdá se to jen mně nebo máte taky ten dojem? Každopádně jsem hledal mezi těmi krasavicemi inteligentními právě tu, která by měla v očích pohled a v obličeji výraz prezentérky z čété něco.

A našel jsem asi dvě nebo tři :-)

Nemám rád epizodické seriály

Nemám rád seriály, kdy každá část obsahuje jeden ucelený malý příběh (epizodu) a s ostatními souvisí jen postavami a všeobecným rámcem. Typicky jde o detektivní nebo lékařské seriály (co část to případ).

Nejvíc mě štvou americké epizodní seriály typu Dr. House. Nejde vůbec o to, jak chytře je daný minipříběh epizody napsán a jak dobře zahrán, jako diváka mě na tom ubíjí ta potenciální nekonečnost, ten přízrak pásové výroby a kulturní masovosti (zalijeme vám vaše nenasytná hrdélka naší nekonečnou kašičkou). Ubíjí mě to zoufalství, s nímž se tvůrci místo vymyšlení nového seriálu raději vrhají do stále blbějších a trapnějších námětů (kde je brát po několika stovkách dílů?), vyměňují některé postavy, přimíchávají do děje nečekané příbuzné, rozřeďují zápletky v jakési scénáristické homeopatii úplně na otisk po molekule nápadu...

Uráží mě směšnost situace, kdy nakonec původní štáb odejde do pryč, protože už toho má plné kecky, a režie se ujme některý z herců hlavních postav. Já vím, že je to jejich živobytí a že se na to nemusím dívat - a taky se na to jen nerad dívám. Epizody jsou malé příběhy - a jsou to také symboly určité tvůrčí malosti.

Mám rád seriály typu miniseries, kdy je pouze jeden zajímavý a silný příběh rozdělen do několika částí, z nichž každá tvoří jeho kapitolu, fázi děje. V každé části se sice odehraje vždy i jakási podzápletka, ale všechno je to pevně podřízeno hlavnímu příběhu. Poslední část pak znamená také konec příběhu, finito. Sice může přijít další řada, ale opět zase jako jeden celý příběh, i když nový.

Příkladem takového seriálu je třeba první řada Sandokana. Kdyby Sandokana natočili Američani jako remake, udělali by to určitě na tři sta epizodických dílů, během nichž by malajský tygr postupně dokázal přepadnout všechna plavidla a všechny ostrovy v Tichém i Indickém oceánu, zjistit, že má zlého anglického bratra, bohatého umírajícího otce a dvě dosud mu neznámé děti. V závěru šedesáté řady by jednomu z nich odevzdal promaštěný turban, aby se mohlo najet na "nový" seriál, Děti Sandokana. Nakonec by skončili někde u Malajští piráti: Next Generation.

Strašné je na tom všem, jak se tvůrci v určitém typu kultury snaží vycucat každý seriálový nápad až úplně do poslední kapky. Nic jim není trapné, pokud to vydělá peníze.

Úvaha o smrti a posmrtné existenci

Tohle je sice blog o lifestyle, ne deathstyle :-D, ale protože smrt k životu neodmyslitelně patří, můžu se snad dopustit jedné úvahy, která si ji vezme na paškál. Inspiroval mě k ní článek o chystaném výzkumu posmrtných zážitků ve Velké Británii a USA (Aktuálně.cz).

Představuju si smrt jako kruhovou budovu s pevnými zdmi, bez oken, s jedněmi masívními dveřmi. K těmto dveřím přicházejí lidé, zabuší na ně, dveře se otevřou, oni vejdou - a už nikdy je nikdo z ostatních venku neuvidí.

Jenom občas se stane, že někdo uvízne tak trochu mezi dveřmi a tak trochu jako by zahlédnul vnitřek té budovy. Potom ho ostatní venku přitáhnou zpět k sobě a on vypráví, co viděl. Přesněji, co si myslí, že viděl (zážitky ze života po životě).

Ale co my víme, že viděl? Co ví on sám, že viděl? Viděl vstupní schodiště někam? Nebo to bylo něco jiného? Co když ta budova je nesmírně složitá, má mnoho místností a chodeb, s různými úkoly a funkcemi... A ten člověk viděl jen holé schodiště kamsi a říká: tak vypadá vnitřek smrti.

Každopádně, my všichni smrtelníci jednou do této budovy vstoupíme a možná poznáme, co je uvnitř. Možná taky ne. Třeba po průchodu dveřmi dovnitř a po prvních krocích každý upadne do "bezvědomí". Možná, že smrt je branou do nějakého mechanismu, fungujícího podle nějakého věčného a neosobního principu, kterému je jedno, že by ho člověk rád poznal. Cvak, tma, konec, a co se děje dál, to už nech na nás, silách věčnosti.

Možná, že na člověka naopak čeká uvítací výbor blízkých bytostí: bouchání špuntů, poplácávání po ramenou :-) A že jeho vědomí je posíleno, neuvěřitelně oživeno, protože se zbavilo těla.

Znám pár lidí, kvůli nimž bych si přál, aby existovala pouze tato varianta, a hlavně nebe a ráj, protože by si je zasloužili. A vůbec se neposmívám nikomu, kdo věří na nějakou formu posmrtné spravedlnosti a existence. Přestože nevím, jestli něco takového existuje, člověk má právo používat berličky, když jeho duše kulhá bolestí.

Pokud jde o zmíněný výzkum, z výše napsaného asi vyplývá, co si o něm myslím. Bádejte, ukládejte, publikujte. Zmapujte to, co "zvnějšku" zmapovat lze. Otázkou zůstává, co doopravdy můžete vyzkoumat na lidech, kteří se na chvíli ocitli "mezi dveřmi" a viděli kousek čehosi. Obávám se, že smrt zůstane navždy tou budovou, do níž nikdo z živých neuvidí dříve, než do ní nezvratně vstoupí.

P. S. Ovšem snaha zkoumat oddělení mysli od těla pomocí pohlednic nemá chybu! :-)

Děti noci

I amar. Prestar aen. The world has changed. I feel it in the water, I feel it in the air. I read it on iDNES.

Kýýýý chaot pekelný zpuósobil to pomätenie vecí?
Ký démon takto zamiešal tým riadom pevným prírody?
Kto zmenil dráhy hviezd,
kto pohol nebom skrrrrrrrz
zem večnú pramatku?

Mirka Spáčilová napsala kladnou filmovou recenzi a ještě teď se z toho chvěju.

Dost mi vrtá hlavou, nakolik se člověk může řídit podle cizích filmových recenzí. Já vlastně ani nemůžu říct, jestli a nakolik můj vkus ladí s vkusem paní Spáčilové, protože když ty její recenze čtu, tak ty filmy ještě neznám, a když zase ty filmy vidím, tak to už si zase nepamatuju ty její recenze :-)

Takže by to asi chtělo sesbírat její recenze, podívat se na dané filmy a s obojím čerstvě v paměti si nakalibrovat procenta a přeložit slovní hodnocení do své vlastní řeči.

Jinak si myslím, že člověk se může spolehnout nejvíc na filmové recenze u toho, kdo má velmi podobný vkus. Zkrátka, když má kritik stejný vkus a řekne, že je něco blbost, tak se to nejspíš nebude líbit ani mně. Co vy na to?

Mystický nábytek?

Nedávno mě zarazil jeden článek o mysticky působícím interiéru (Novinky.cz). Rád bych upozornil, že všechno, co nyní napíšu, je pouze můj subjektivní preferenc. Netvrdím, že vy to musíte cítit zrovna tak.

Podle mě mystická atmosféra neuklidňuje, ale rozrušuje, a to značně. Nikdy bych nebyl schopen odpočívat v místnosti s černým nebo výrazně temným nábytkem, v prostoru střídajících se světel a stínů. Mystično znamená nadpřirozeno, mimopřirozeno. Většinou obrací duši lícem na rub, než aby ji konejšilo.

Nemám nic proti černému (temnému) nábytku jako takovému, pouze je třeba zvážit místo a míru jeho použití. Možná kdybych pořádal emo dýchánek, schůzku anarchistické buňky nebo výjezdní zasedání satanistů, proč ne. Ale nemohl bych v tom odpočívat, uvolnit se.

Nejde jen o ponurost. Na černém, tmavém povrchu je vidět kdejaké smítko, drobek, vlas, lup, chlup, což je nepraktické.

Myslím si tudíž, že černý nábytek (stůl, židle, stěna...) se hodí například do šéfovské kanceláře, kde má v návštěvnících vzbuzovat dojem autority a vážnosti, ale ne do obýváku či do ložnice. A mystická atmosféra? Nu, ta má své místo ve fantasy hrách a v hororech. Odpočívat v ní bych ale nedokázal. Tajemno vždy znejisťuje a rozrušuje.

Podle mého je při výběru nábytku a zařizování "atmosféry" důležité řídit se hlavním účelem, který má místnost mít. Ne všechny barvy se hodí na cokoliv. A jak to vidíte vy?

Čas, který ti byl dán...

Jo, tak to by mě taky zajímalo, jak to je (iDNES.cz). Opravdu se člověk rodí s předem vyměřenou (maximální možnou) délkou života?

Je jasné, že určitý životní styl může tělo huntovat a jiný ho šetřit (viz dlouhověkost Japonců). Sotva se také dá něco namítat proti nepřímo způsobeným koncům, zaviněným nesprávným životním stylem - třeba když se někdo opije a pak s autem vrazí do stromu. Játra v pořádku, z hlavy guláš.

Mám problém pouze s tou předurčenou maximální délkou života. Ta předurčenost mi připadne poněkud depkoidní. Když si představím, že by matce po porodu řekl nějaký vědátor: taak, madam, miminko má před sebou 81 let max. Za podmínky, že nevypije víc jak deset piv za rok, nebude kouřit a nebude se stresovat čtením novin. Pokud tyto podmínky překročí, tak s každým dalším lahváčem, cigaretkou a krví čvachtajícím vydáním deníku si ukradne z max. délky života tolik a tolik hodin. Atp. Omg.

Prostě takové představě se moje vědomí vzpírá. Což neznamená, že to tak není. Ale bylo by to saďourský.

Představte si, že máte předem vyměřeno třeba 60 let. Takže se určitě nedožijete stopadesátýho koncertu Rolling Stones na Strahově a jiných ohňostrojů. Ať děláte, co děláte, ať si necháte měnit krev, cvičíte tai-či, meditujete, pročišťujete tělo i mysl, odstěhujete se do zdravotně nezávadného ovzduší, žijete s partnerkou, která vám nedrnká na nervy jak na banjo, stejně si život neprodloužíte, těch max. šedesát nenatáhnete ani o měsíc.

Není na tom něco šíleně smutnýho? :-) Doufám, že skutečná odpověď je o něco složitější než předurčenost.

Andělé strážní nad USA

Padesát pět procent Američanů si myslí, že nad nimi drží ochranou ruku anděl strážný (zdroj: Novinky.cz).

Tak na tom asi není nic překvapivého, všichni víme, že náboženství, konkrétně křesťanství, je v Americe hodně rozšířené. Navíc andělé jsou v křesťanství důležitý činitel; prostředníci. Ne vztyčení, ale prostě mediátoři mezi Bohem a lidmi, poslové. Spousta křesťanských myslitelů dokázala sestavit celé hierarchie těchto nebeských bytostí. A tento model pak kopírovala i církevní struktura. Akorát nevím, v čem má konkrétně původ představa andělíčka strážníčka, ale zase tak moc mě to nezajímá :-)

Mezi námi, já si taky myslím, že nad USA drží ochranku celá armáda andělů strážnejch.

iDNES - Novinky 1:0 (Veronika Veselá)

Už je to tak. "Nejdůvěryhodnější zpravodajský portál" (konec citace) iDNES.cz objevil recept, jak ještě víc posílit důvěru mužských čtenářů ve všechny ty zprávy, komentáře a reportáže, kterými nás denně zásobují. Tím receptem, tou tajnou zbraní, je ženský půvab, a ten má název redaktorka Veronika Veselá. Nejdřív to byla jen "redaktorka Veronika" na fotkách, ale nedávno vyšel další článek, a ten už byl přímo z pera zmíněné žurnalistky i s plným jménem.

Ale proč o tom píšu. No to byste asi neuhodli. Píšu o tom proto, abych srovnal: iDNES má VV. Ale koho mají Novinky? Novinky neprezentují na fotkách žádného až takhle zajímavého redaktora. Proto u mě ztrácejí cenné body. A i kdyby se jejich redakce rozhodla s tím něco udělat, nebude snadné překonat důvěryhodnost VV.

Nu, uvidíme, co přinesou následující týdny a měsíce pro nás, čtoucí muže. Novinky by se každopádně měly zamyslet nad svým imidž a vrátit úder co nejdřív.

Obalované cukety a patizony jsou pochoutka

Jestli něco můžu ze zeleniny, tak rozhodně cukety a patizony obalené ve strouhance. Nevím, co je lepší, patizon má asi o něco výraznější, osobitější chuť. Každopádně s bramborem místo řízku masa je obojí jedno veliké mňam! Akorát je nutné z těch cuket odstranit většinu semen, což je poněkud pracné. Ale chuťově to stojí za to.

Jiří Pomeje je frajer

Čtu článek o svatbě Jiřího Pomeje s Ivetou Bartošovou v jakémsi magazínu, prohlížím fotky a říkám si: je to frajer. Ne, nechtěl bych mít jeho dluhy. Ale chtěl bych mít takovou povahu, která i přes velké problémy dokáže hravě udělat takovou svatební show na Hluboké, jako by se nechumelilo. Přijede v pohodě na bílém koni v bílém obleku, vezme si za ženu Ivetu Bartošovou... Borec, no. Držím mu palce.

Záměna dětí v porodnici

Už skoro rok se táhne v médiích kauza dvou párů, jimž byly v porodnici zaměněny děti. Celý případ je popsán v článku na Novinkách. Můj názor je takový, že ty miliony, které požadují, by se jim vyplatit měly. Mám pro to několik argumentů:

1) v naší zemi se prošustrovalo už tolik miliard na nepodstatné nebo zlodějské záležitosti a lidi to nechává chladnými - proč je tedy rozčiluje nesrovnatelně nižší suma bolestného pro dvě rodiny s malými dětmi? je pokrytecké rozčilovat se nad několika málo miliony, tyto peníze při dnešních cenách jsou spíše směšné

2) stát - to jest my všichni - by měl přiznáním dostatečně vysoké sumy signalizovat do celého světa, že tato společnost si váží lidí, kteří mají děti, že si koneckonců váží i těch samotných dětí, nového života, nové naděje, natolik, že je ochotna jim vyplatit i vysokou sumu na důkaz této úcty - prostě proto, že štěstí dětí a klid jejich rodičů jsou k nezaplacení

3) my všichni, kdo sledujeme celý případ zpovzdálí, nemůžeme vědět, jak strašný psychický dopad měl a bude mít celý případ na všechny čtyři inkriminované dospělé - nejsme v jejich kůži, nám se nestalo, abychom celý rok považovali nějaké miminko za vlastní a pak se dozvěděli, že to vůbec není naše dítě - co my víme o psychických těžkostech těch lidí? O síle toho otřesu? Ano, do hlavy nikomu nevidíte, ale jestli máte jen trošku rodičovského citu v sobě, musíte si umět představit, že to pro ně musela být a stále ještě je neuvěřitelně traumatizující situace

Další věc je zabránit tomu, aby se něco podobného opakovalo. Vysoká suma odškodného by mohla fungovat preventivně, jako varování, že toto jsou vážné věci.

Závěrem: každá z obou těch rodin si zaslouží velmi vysoké bolestné, které zdůrazní jednak naše nejvyšší společenské hodnoty, jednak pomůže vyrovnat se těmto lidem s celou situací dlouhodobě, v horizontu několika dalších let. Nevím, kde by měla být nejvyšší hranice daných částek, ale rozhodně vím, že tři sta tisíc pro každou rodinu to není. Každá z obou rodin by měla dostat to, co požaduje - neřekl bych proti tomu ani slovo. A možná by nebylo od věci všem šesti doživotně odpustit platby u lékaře.

Peníze za školní známky?

Nedávno se dostala do zorného úhlu mé pozornosti debata na téma: dávat dětem peníze za dobré známky? A strhávat jim je za špatné?

Nakonec jsem zaujal stanovisko: ano, ale nehnat to do extrémů. Dítě by si nemělo zvyknout snažit se jen za peníze jako nějaká vykřičená žena. Nemělo by se naučit převádět všechnu na něm vynucovanou činnost (a výchovu vůbec) na finanční odměnu, redukovat všechny správné skutky jen na otázku: a co mi z toho posype? :-)

Na druhou stranu finanční odměna za vyšší úsilí a za výsledky je spravedlivá. Neboť jak praví Lukášovo evangelium, hoden jest dělník mzdy své.

Pak tu samozřejmě nastává problém s dětmi, které se snaží a stejně se u rodičů zadluží :-) Oddlužit? Nebo jim provést exekuci v pokojíčku? No tak, nebuďme zase tolik přísní. Asi by se měly hodnotit nejen výsledky, ale i upřímná snaha. Faktem je, že snaha by měla vést k lepším výsledkům než nesnaha.

Abych to shrnul, určitě bych se nevyhýbal systému peníze za známky. Ale asi bych ty odměny rozvrhnul do nějakých delších časových horizontů a do nějakých komplexnějších podmínek, nastavených podle schopností dítěte (nevím, jestli by mělo smysl chtít po průměrně nadaném žákovi, aby nosil samé jedničky). Takže bych ty podmínky odstupňoval:

• celá stránka v žákajdě jenom samé jedničky, maximálně dvě dvojky
• celá stránka v žákajdě jedničky a dvojky, ale jedniček musí být víc
• celá stránka v žákovské jedničky a dvojky, jedniček musí být aspoň tři

A tak by se dalo pokračovat a jemně nastavovat parametry spravedlivé k intelektuální konstituci a kondici dítěte. Za stránku splňující dané podmínky by mohla být stanovena pevná suma. U sourozenců, z nichž jeden není tak nadaný jako druhý, by podle mého chápání spravedlnosti měla být i při různých podmínkách suma stejná. Kde už jinde by se mělo čečetkám dostat takové spravedlnosti než v rodném hnízdě!

Ahoj, nazdar, těbůch

Taak, toto je první příspěvek na blogu, na kterém si budu publikovat o různých lifestylových tématech. Očekávejte umění žít podle Medvídka 1 :-)

Zásady ochrany soukromí

Zásady ochrany osobních údajů na blogu medvidek1.blogspot.com (dále "Medvídek")

Administrátoři weblogu Medvídek respektují důležitost ochrany soukromí návštěvníků tohoto blogu. V následujícím prohlášení jsou zmíněny druhy osobních informací, které získáváme, když navštívíte a používáte blog Medvídek, a rovněž způsoby jejich zabezpečení. Informace o Vás neprodáváme ani jinak neposkytujeme žádné třetí straně.

Logovací soubory

Weblog Medvídek sbírá a využívá data z takzvaných logovacích souborů (logů). Tyto logy obsahují typicky následující informace: IP adresu návštěvníka, jméno jeho poskytovatele internetového připojení (ISP), použitý internetový prohlížeč (např. Microsoft Internet Explorer, Mozilla Firefox), čas a trvání návštěvy, titulek navštívené stránky a ze které bezprostředně předchozí stránky návštěvník na web přišel (http referer). Veškeré přístupy k těmto logům jsou chráněny hesly.

Cookies a Web Beacons

Administrátoři webu Medvídek nepoužívají cookies ke shromažďování a ukládání jakýchkoliv konkrétních informací vztahujících se k jednotlivému návštěvníkovi stránky (např. osobní preference). Všechny údaje o návštěvnících z výše zmíněných logovacích souborů slouží čistě pro účely statistického hodnocení návštěvnosti tohoto weblogu a oblíbenosti jeho jednotlivých stránek (příspěvků) a nejsou administrátory weblogu shromažďovány ani jinak používány pro získávání osobních informací týkajících se soukromí jednotlivých osob.

Třetí strany

Na weblogu Medvídek používáme reklamní systém třetí strany, určený k podpoře stránek. Tyto systémy mohou používat cookies a web beacons pro reklamní účely, a tak získávat informace jako jsou: Vaše IP adresa, Váš poskytovatel internetového připojení, použitý internetový prohlížeč (Microsoft Internet Explorer, Mozilla Firefox aj.), čas a trvání návštěvy, jméno vstupní stránky, případně ze které bezprostředně předchozí stránky návštěvník přišel (http referer) a v některých případech, zda má instalovaný prvek Flash. Tyto informace bývají používány k lepšímu cílení kontextové reklamy (např. zvolené téma, jazyk návštěvníka aj.).

Vyhledávací pole na těchto webových stránkách („Vyhledávací pole“) přináší Google Inc. („Google“). Berete na vědomí a souhlasíte s tím, že na vaše využívání vyhledávacího pole se vztahují zásady ochrany osobních údajů Google (umístěné na adrese http://www.google.cz/privacy.html), a že použitím vyhledávacího pole udělujete společnosti Google souhlas s používáním osobních údajů v souladu s jejími zásadami ochrany osobních údajů.

Administrátoři weblogu Medvídek nemají žádný přístup k jakýmkoliv osobním datům (IP adresa, ISP, internetový prohlížeč, čas a trvání návštěvy, titulek vstupní stránky aj.) sbíraným těmito systémy. Zásady ochrany osobních údajů pro jednotlivé programy třetích stran lze najít na jejich příslušných webových stránkách.

Soubor cookie DART společnosti DoubleClick

Společnost Google, jako dodavatel třetí strany, používá k zobrazování reklam na vašich stránkách soubory cookie.

Díky souboru cookie DART může společnost Google zobrazovat reklamy uživatelům na základě jejich návštěv na vašich stránkách a dalších stránkách internetu.

Uživatelé se mohou po přečtení zásad ochrany osobních údajů pro reklamní a obsahovou síť Google z používání souborů cookie DART odhlásit.

Vaše možnosti ochrany

Jako návštěvníci webových stránek můžete učinit pro ochranu svého soukromí některé kroky aktivně sami. Můžete vypnout Cookies v nastavení Vašeho prohlížeče (nebo použít příslušné volby v nějakém speciálním programu), nebo Cookies povolit pouze pro takové webové stránky, kterým důvěřujete. Můžete rovněž zakázat technologii Javascript anebo ji povolit pouze pro takové webové stránky, jimž důvěřujete. Shodná opatření (zakázání, volba důvěryhodných výjimek) lze provést i s http refererem, posílaným Vaším prohlížečem. Tato zmíněná opatření však mohou negativně ovlivnit funkčnost některých prvků tohoto weblogu nebo jiných internetových stránek.