neděle 31. května 2009

Koncert s Matuškou

Česká televize pohotově zareagovala a zařadila dnes na ČT1 od 20:00 koncert Waldemara Matušky a jeho hostů v Lucerně k jeho sedmdesátinám. Pěkný a dojímavý no, místy fakt hodně. Nejvíc mě asi zaujala "Píseň Ofélie" spolu s Martou Kubišovou. Orchestr hrál super. Jako poslední host přišel Karel Gott.

Včera odešel slavný český zpěvák Waldemar Matuška

Včera se objevila smutná zpráva, protože na Floridě zemřel Waldemar Matuška. Mám jeho písničky moc rád. Nejhorší je, že takoví umělci, takové bohem nadané výrazné osobnosti už dnes nejsou. Vidím to i u herců a hereček nebo u spisovatelů. Éra velkých umělců končí. Sbohem, Mistře, a díky za všechny ty krásné písně, které jste nám daroval.

Sharon Stoneová, ta si teda žije!

Sharon Stoneová se faakt má: někam si přicestuje, neví, co je Ázerbájdžán, dostane milion liber a zase odletí. Za ty peníze bych klidně nevěděl ani USA. :-) Jinak tahle zprávička byla vítanou příležitostí a záminkou pročíst heslo Ázerbájdžán na Wikipedii a taky omrknout samotnou Sharon Stone. Píšou tam, že její členství v Mense je mýtus. Prý to sama přiznala už v roce 2002. Každopádně v Základním instinktu (1992) byla vážně skvělá, strhující, fascinující.

sobota 30. května 2009

Malta se blíží!

Příští pátek nás čeká přípravné přátelské pouťové utkání s Maltou. V Jablonci nad Nisou. Trenéra máme, reprezentanty už taky máme, výhodu domácího prostředí máme, sakra všechno máme, teď už jenom rozdrtit temnýho nepřítele na cimpr campr. Výsledek musí být nejmíň dvacet nula. Držím českému týmu palečky, doufám, že odevzdají maximální srdíčko a odvedou stotřicetiprocentní výkon. My u obrazovek budeme taky fandit a nadávat jako o život.

pátek 29. května 2009

Trestání emocionálního násilí

"Seš šeredná jak noc! Neumíš vařit! Tvoje matka je horší než gestapo." Tak za takovýhle emocionální násilí vůči manželkám by už brzy v Malajsii měli být muži trestáni zákonem. Ale co druhá strana? My máme holt asi hroší kůži. Nás se nic nedotkne, od nás se čeká, že s úsměvem vymlátíme padouchy, najdeme poklad a odletíme se zachráněnou blondýnou dvojplošníkem do zapadajícího slunce. A přitom my máme taky svoje citové potřeby! I když jsme kolikrát plyšoví medvídci. Takže Malajsie, jsi pokroková, ale jen napůl.

Karel Gott zasadil vzácný strom, wollemii vznešenou

Karel Gott zasadil v botanické zahradě strom (i s květináčem). Není to jen tak nějakej obyčejnej stromek, ale vzácná konifera wollemie vznešená. Stejně, když člověk vidí, jak ta smečka fotoreportérů neustále Mistra úkoluje, aby udělal to či ono (Karle! Karle! Karléé!), tak si říkám, že život celebrity je hóódně velká řehole a obětování se. Slavní umělci jsou holt zajatci své popularity.

čtvrtek 28. května 2009

Etno letos rulezz!

Tak letošní letní móda je jasná. Nevím, kterej světovej návrhář to určil, ale bude to etno. Velmi výmluvnou ukázku newyorkského etno stylu vidíme například na fotce, na níž se statečný americký voják kdesi v Afghánistánu brání útoku zdivočelejch talibaníků. Znovu se potvrdilo, že tajemstvím úspěchu je suverénní improvizace na netradičních místech.

Skončí VKV

TV Prima se rozhodla letos típnout VKVčka. Velmi křehké vztahy. Seriál, z něhož jsem neviděl ani díl. Neměl bych se na jeden podívat, hm? Jako dokud to jde? Dokud to můžu luxusně zkouknout? Každopádně už vidím ty desetitisíce věrných divaček (pipky dajhárdky), které po přečtení této zprávy nevěřícně klesají na svá otlačená kolena, rvou si z hlavy natáčky a nefalšovaně pláčou. Ále co, nebuďte hysterický. Vždyť o ty svý emoce a herce nepřijdete. Zase bude něco.

úterý 26. května 2009

Hromy a blesky!

A hlavně vodička! Konečně přichází osvěžení. Území drahé vlasti už krátce po poledni zasáhly první kapky toužebně očekávaného deště. Bouřky postupují pekelným dusnem a teplem po celé zemi. Studená fronta jde jim v patách! Děkujeme, Německo. A teď ještě aby toho nebylo málo, jsem se dozvěděl, že Nora Fridrichová je rozvedená. Už od ledna 2008. Tomu říkám kvalitní utajení.

Prasečí chřipka vstoupila do České republiky

Týdny napjatého čekání a frustrací skončily. Včera jsme se konečně dočkali: sviňská chřipajzna dorazila k nám do Česka. Máme prvního nakaženého, je to pilot aerolinek a virus si přivezl z Nového Yorku. My si můžeme oddechnout, je to za náma. Zařadili jsme se po bok ostatních normálních zemí jako je Mexiko, USA, Rusko, Británie atd. Už to vypadalo dost divně, že všude kolem nás apoň něco, a u nás jako obvykle dlouho nic.

sobota 23. května 2009

Olympiáda v Praze

Ukazuje se, že díky hospodářské krizi je osud možné olympiády v hlavním městě na vážkách. V tuto chvíli neumím jasnou odpověď, ale je pravda, že představa takového obřího podniku, jakým je olympiáda v naší malinkaté středověké Praze, ve mně vyvolává mrazivé chvění. Na druhou stranu, kdybychom olympiádu dokázali (jednou, nějak, za něco), tak bychom si asi celosvětově potvrdili. To bych teda každopádně musel říct Při vší úctě, klobouk dolů!

Casino nebo Bridget?

Koukám se do tv programu a vidím, že dneska večer nám naše milé televizní kanály nachystaly opravdu těžké kulturní rozhodování: na Nově dávají Casino Royale a na Primě zase Deník Bridget Jonesové. To jsem teda zvědavej, na co nakonec budu hledět, jeden snímek zajímavější jak druhej a oba znám nazpaměť. :-)

Boha lego!

Co už všechno jsou lidi ochotný udělat, aby uctili svoje miláčky přirozené i nadpřirozené! Například si je namalují nebo vysochají. A ve Švédsku mají dokonce sochu vzkříšeného Ježíše postavenou z lega. Navenek je bílej, uvnitř barevnej, na výšku má 1,78 metru. Mno, ale originál od Bertela Thorvaldsena vypadá líp. A bez kostiček.

pátek 22. května 2009

Prasečí chřipka konečně dorazila do Ruska

Média hlásí, že prasečí chřipka byla konečně zjištěna u prvního ruského pacienta. Napsal jsem "konečně", ale ne proto, že bych z toho měl vánoce, ale proto, že je podivné, jak dlouho to tomu viru trvalo. Lidstvo má asi zase jednou štěstí. Doufejme, že ten pitomej virus nezmutuje. Jinak Česká republika zatím čistý konto. Tak to je taky co říct, i když nevím, co to přesně znamená.

pondělí 18. května 2009

Studenej čumák - nejlepší obrana proti ptačí chřipce?

Potěšující zprávu přinesli britští vědci: podle nich je lidský nos příliš studený na to, aby se v něm uchytila a rozšiřovala ptačí chřipka. Proto tedy nedochází k pandemii této chřipky napříč kontinenty a po celém světě, neasi! Takže máme opravdu štístko. Ovšem i na běžnou chřipku se dost umírá, a to nemluvím o obětech autonehod. Jenom za tenhle víkend (!) 16 lidiček u nás. To varuje.

úterý 12. května 2009

Prasečí chřipka: zatím jsme v naději

Světem chodí strašidlo prasečí chřipky, nakažení pomalu přibývají (zatím opravdu pomalu), sem tam někdo bohužel podlehne (zatím 61 lidí, z toho 58 v Mexiku...). My v České republice jsme ovšem zase něco extra a čekáme si tady v kotlince na svého prvního nakaženého už pěkně dlouho. Teďkon se zase objevilo podezření v Brně, tak uvidíme, co se z toho vyklube. Hlavně žádnou hysterii, vypadá to, že máme štěstí a pandemie se nekoná.

František Straka se stal novým trenérem fotbalové reprezentace

Výkonný výbor ČMFS překvapivě jmenoval novým koučem české fotbalové reprezentace Františka Straku, i když odborníci z expertní skupiny doporučili Dušana Uhrina staršího. František Straka je každopádně zajímavý člověk, který má svůj vysoce specifickej lifestyle, takže se určitě nebudeme nudit a zase se něco dozvíme. Update: bohužel odkaz na rozhovor pro lidovky.cz už nefunguje, takže jsem ho oddělal.

pondělí 11. května 2009

Rusové jsou mistři světa v ledním hokeji 2009

Ruský tým včera zvečera porazil Kanadu 2:1 ve finále hokejového mistrovství světa ve Švýcarsku a stal se už po pětadvacáté mistrem světa. V rozporu s očekáváním jsem zápas až na velmi krátké momenty neviděl, protože mi do toho přišly důležitější věci na práci (prostě jsem usnul, no). Gratuluju Rusům k titulu, turnajem prosvištěli hóódně přesvědčivě a zlato si bezesporu zaslouží.

sobota 9. května 2009

Neúspěch českého hokeje

Ještě bych se rád zastavil nad příčinami neúspěchu českého hokeje na světovém šampionátu.

Český hokej viditelně neuspěl, a to už potřetí v řadě. To si nebudeme zastírat. Ale je to rovnou krize? Nevím, jestli odejít třikrát po sobě bez kovového úspěchu je už přesvědčivým důkazem o nějaké systémové katastrofě českého hokeje, ale signálem čehosi nedobrého to zkrátka už je. Nehrát třikrát po sobě o medaile, přičemž ve Švýcarsku jsme nedokázali porazit ani jednoho (!) ze tří kvalitních soupeřů, to už není jen náhoda.

Domnívám se, že je možná dobře, že jsme zase prohráli. Není to dobře z krátkodobého hlediska, všichni z toho máme tak trochu depku, ale může to hodně pomoct našemu hokeji z hlediska středně- a dlouhodobého. Ale jen pokud budeme mít vůli najít to, co je špatně, a změnit to. Je to zkrátka důležité varování a možná že za ně budeme jednou vděční.

Když odhlédnu od možných a nejspíš také vysoce pravděpodobných systémových problémů v českém hokeji (osobnost takového kalibru, jako je Jaromír Jágr, jistě ví, co říká), musím konstatovat, že na MS ve Švýcarsku se jasně ukázalo, že světový lední hokej prošel během posledních pár let dost výraznou proměnou: jednak se světová špička dost vyrovnala, jednak jde o strategii: zápasy jsou nyní stavěny na betonové obraně a maximálním využívání přesilovek. Když se totiž podíváme na naše tři zápasy proti silným týmům Finska, Kanady a Švédska, co vidíme? Proč jsme prohráli? Nestačili jsme snad na soupeře při hře pět na pět? Mlely nás snad tyto týmy při normální hře? Nikoliv.

Problém je jinde. Český hokej se ještě pořád drží staré strategie "Dej první důležitý gól za každou cenu!" Mysleli jsme, že to bude stačit: otevřeme hru s našimi vynikajícími útoky a naši hvězdní útočníci už se postarají o zbytek. A co se stalo? Pravý opak. Naši silní soupeři místo aby udělali totéž co my, hráli prostě na zabetonovanou obranu a čekali na přesilovky. Z nich pak s přehledem skórovali. Takže zatímco naše útočné řady si lámaly zuby a síly na pozorné, vysoce kvalitní obraně soupeřů, potom už neměly síly ani na proměňování našich přesilovek pět na tři, což je opravdu ostuda nejvyššího řádu.

Kdybychom hráli od začátku oněch tří zápasů jako naši soupeři, tj. na nepropustnou obranu s čekáním na vhodný break a se soustředěním sil na přesilovky, a kdybychom přesilovky navíc ještě uměli, nemohlo by se stát, že by skore našich tří důležitých zápasů dopadlo 0:3. Vsadili jsme všechno na otevřenou útočnou strategii a zapomněli jsme se zeptat svých soupeřů, jestli hrají totéž. Proto jsme dopadli tak bledě, jak jsme dopadli.

Nemáme špatné hráče. Máme špatnou strategii. Hrajeme pořád ten starý hokej, jak se hrál před deseti patnácti lety. Klaníme se zlatému teleti "útočné hry" a "prvního gólu" (další zlaté tele je "co nejvíc střílet na branku", ale už chybí parametry "jak" a "odkud"), ale ani jednou nám toto náboženství ve Švýcarsku nevyšlo. Nevyšlo proto, že naši protivníci hrají už zcela jiný, chytřejší hokej.

Proto mě osobně tolik překvapila Kanada, kterou jsem kdysi nesnášel za její tvrdost a za podrazácké vyvolávání rvaček s cílem destabilizovat psychicky a herně soupeře. A dnes? Přečtěte si mou recenzi na zápas s Kanadou. Nenapsal jsem o týmu javorových listů ani jedno negativní slůvko. Nebylo totiž o čem. Naopak si velmi získali mé sympatie, protože dokázali podstatně překopat svůj způsob hraní hokeje. Neztratili své kvality (rychlost, bojovnost) a zbavili se všeho, co do sportu nepatří. A takhle prosím hrají i Finové, Rusové a Švédi.

To je asi tak všechno, co jsem chtěl k českému hokeji napsat. Nemyslím si, že jsme už ve vážné krizi, ale něco je hodně špatně a začíná se to projevovat. Chce to už teď podchytit a změnit k lepšímu. Máme výborné hráče ... pro starý typ hokeje. Musíme se naučit hrát takový hokej, jaký hrají ti nejlepší. Jinak si můžeme trucovat, že je všechno OK, že jsme jen neměli zase štěstí, ale letošní prohra se bude dál a dál opakovat.

pátek 8. května 2009

Švédsko - Česko 3:1

Bohužel, český tým prohrál včerejší čtvrtfinálový zápas se Švédskem a šampionát tím pro něj skončil. Palečková magie, k níž jsem tady ještě včera burcoval davy, bohužel nezabrala, a nebo mají ve Švédsku víc palečků k držení.

Je nutno upřesnit, že nešlo o žádný debakl, ale o víceméně vyrovnaný zápas, v němž hlavní faktor spočíval v tom, že Švédi, na rozdíl od našeho mužstva, dokázali gólově zužitkovat svoje přesilové hry. Bohužel, vyhrává ten, kdo dá víc gólů než soupeř, nemá tedy mnoho smyslu lamentovat nad ostudným výkonem pruhovaných, kteří opět pískali, jak se jim zrovna zamanulo (názorně nám to opět ukázala elektronická tužka). Byli jsme Švédům důstojným soupeřem, prohráli jsme, leč nepodlehli, ale jelikož neumíme dávat góly z přesilovek, nemáme nárok hrát o medaile.

Co říct k výkonu českého týmu na šampionátu závěrem: dokázali jsme porazit pouze slabší mužstva: "povinné" Dány a Nory, turnajem se protrápivší Slováky a jen hratelně nepříjemné Bělorusy. Skutečně dobrý tým jsme neporazili ani jednou: prohráli jsme jak s Finy, tak s Kanadou a nakonec i se Švédy. Náš herní projev nebyl špatný a mužstvo se mi stále zdá velmi slibné, nezbývá nám tedy než se naučit proměňovat výhody přesilové hry. Nad ničím dalším nemá smysl moc mudrovat. Tolik k letošnímu mistrovství světa v ledním hokeji ve Švýcarsku (na finále se přirozeně rád podívám).

čtvrtek 7. května 2009

Palečková mobilisace!

Zhruba za hodinu začíná čtvrtfinálové utkání Česko - Švédsko na hokejovém mistrovství světa ve Švýcarsku. Nyní jde o bytí a nebytí českého celku! My fanoušci u obrazovek musíme zmobilisovat veškeré mentální a esoterické síly na podporu našich hokejistů! Proto volám všechny dobré Čechy (Moraváky, Slezany, Romy, Ukrajince, Slováky, Vietnamce), všechno české (moravské, slezské, romské... atd.) na pomoc našemu týmu! Semkněme se všichni jako jeden kvádr u zářící teliny a držme palečky našim. Nadchází historická chvíle! Ať žije český hokej! Zvítězíme!

středa 6. května 2009

Matka všech bitev!

Zítra večer v tradičním čase nás čeká nejdůležitější sportovní zážitek roku: čtvrtfinále s týmem Švédska na hokejovém mistrovství světa ve Švýcarsku. Máme co oplácet těm klukům skandinávskejm - ještě se úplně nezahojil palčivý šrám v našem srdci po loňské čtvrtfinálové porážce v Quebeku. Ale zítra začínáme s novým, čistým kontem. Těšte se, Švédové, vrátíme vám všechny křivdy od Třicetileté války až po Québec! Vaše branka pozná středověk!

neděle 3. května 2009

Bělorusko - Česko 0:3

Po nedělním večerním zápase vládne plná spokojenost. Porazili jsme relativně "nepříjemné" Bělorusy přesvědčivým a ukázněným stylem a opět s čistým kontem.

Bělorusové hráli o dost lépe než Slovensko, v první třetině i poměrně slušně bránili (proto skončila 0:0) a celkově byli pohybově rychlí. Jejich hlavní slabinou byla naprostá absence jakékoliv koncovky; nedokázali vyvinout delší tlak na naši branku a úspěšně zakončovat akce.

I když odborníci tvrdí, že hráči jsou na takovou zátěž zvyklí, opět se minimálně fakticky potvrdilo "pravidlo předchozího dne": také Bělorusové se značně vyčerpali úporným bojem s Finy v sobotu a s námi pak den nato prohráli.

Naši odvedli pěkný výkon: hráli jsme svou hru, měli jsme celkově výraznou převahu. Oslabení jsme zvládali velmi dobře. Hrdinou zápasu se stal Čajánek, jenž dal dva góly, přičemž ten první dokonce v našem oslabení.

Česko se tedy viditelně vzpamatovalo z porážek od Finů a Kanady, ostatně zaviněných především našimi častými vyloučeními (Kanada nás při hře pět na pět nijak moc nepřehrávala) a únavou z předchozího dne. Po psychické stránce jsme načerpali spoustu energie, hluboce jsme se nadechli.

Vítězstvím nad Bělorusy jsme se navíc dokázali vyhnout zápasu proti Rusku, ovšem ještě uvidíme, kdo bude naším příštím soupeřem. Kdyby to bylo Švédsko a naši ho porazili, já osobně už bych byl hodně spokojen. Za takový výkon už bychom si medaili zasloužili, ať by byla z jakéhokoliv kovu.

sobota 2. května 2009

Česko - Slovensko 8:0

Vyhráli jsme nad Slovenskem drtivým rozdílem osmi branek, při zachování čistého konta. Ale radost z toho nemám - nebyl to pěkný hokej, Slováci hráli hrozně slabě. Byl to zrcadlově podobný zápas jako my s Kanadou: nejen faktem, že Slováci také neměli čas na odpočinek, protože včera večer hráli s Finskem, ale i tím, že první třetina rozhodla a pak jsme už dojeli v pohodě až do konce.

Je výborné, že jsme konečně po dvou prohrách zase zvítězili, ale více ukáže až utkání s Běloruskem. Po dnešku můžu jen konstatovat, že jsme rozdrtili slabší mužstvo, které bylo nejspíš taky unavené ze včerejška. Uvidíme dál, snad to znamená obrat k lepšímu pro náš tým. Prusek měl něco s tříslem, musel ho střídat Štěpánek. Sportu zdar.

Velký boj začíná!

Jen pár hodin švýcarského světového sportovního času zbývá do zahájení utkání Česko - Slovensko.

Bratrovražedný deathmatch!

Muž proti muži, hůl proti holi! Břit na břit. Souboj trenérských mozků i hráčských sil. Zběsilý tanec Osudu. Knedlíky versus halušky, šopák kontra žinčica. Čeští lvi proti slovenským orlům. Nekompromisní souboj svalů a nervů. Svištění bruslí, drnčení plexiskla, rány o mantinel. Řev fanátů, symfonie emocí. Boj o všechno.

Touha zvítězit. Je to v nich, tam na ledě. Je to v nás, zde u telek. Ten motor, co tě žene kupředu, přes všechny překážky. Hektolitry potu a slzí, nekončící bolest... Jen nepolevit. Žádnou druhou cenu! Palma vítězství čeká.

Veliký zápas nastává, hodina rozhodnutí nastává!

Celé srdce! Celou duši! Taková je cena Vítězství. Otvírám posvátný pytlík s pochutinou, nalévám vysokou sklenku tekutinou. Kostky jsou vrženy, překročen Rubikon.

pátek 1. května 2009

Kanada - Česko 5:1

Dalo se celkem čekat, že střetnutí s Kanadou nebude po obtížném zápase s Finy pouhý jeden den předtím žádný med. A temné očekávání se bohužel do puntíku vyplnilo. Naši opět příliš faulovali (mnohdy zcela zbytečně) a Kanada už v první třetině dala ze tří přesilovek tři góly a byla v podstatě vysmátá jako lečo až do konce utkání.

Naše mužstvo začalo být přirozeně dost psychicky rozhozené. Bylo to vidět na rostoucí nepřesnosti přihrávek, později na zvýšeném sólování (ostatně Jaromír Jágr to popsal naprosto přesně) a nedostatku souvislých útočných akcí...

O totálně zdrcené psychice svědčí i ohromující fakt, že naši ve třetí třetině při ideální naší přesilovce pět na tři (!), která trvala skoro minutu a půl, nedokázali dát gól. Co pak chceme ještě hrát a proti komu?

Náš tým nehrál místy špatně (začátky obou prvních třetin), opět vyčníval Blaťák, také Hemský bojoval jako lev (ten gól mu setsakra přeju), Jágr odváděl svou stabilně skvělou práci (i když mu střelecky nepřálo, tak vodil obránce Kanady za sebou jako slepé psy a navíc nahrál na gól), ale nedokázali jsme na tým javorových listů dlouhodobě vyvinout účinný tlak.

Naopak Kanada jako by bruslila v naprosté pohodě a klídku, do ničeho se sama aktivně nehnala, pouze když došlo na jejich přesilovku, tak zapnuli na sto procent, vsítili tři góly a potom už jen zbytek zápasu pozorně bránili a čekali na chyby nervózních našich. Na zbytečné chyby, které se dostavily.

Co dodat? Jsou před námi ještě zápasy se Slovenskem a Běloruskem, ale obávám se, že náš celek nehraje tak, jak by mělo hrát mužstvo pomýšlející na medaile. Hledíme do hluboké propasti a jestliže nesebereme veškeré morální síly k odrazu vzhůru, padneme až na dno. Svět se sice nezboří, ale byla by to škoda, protože jsem stále přesvědčen, že máme velmi dobré mužstvo, které by si něco takového nezasloužilo.