Budíček! Obama!

Tak přece jen americký prezident Barack Obama přijede čtvrtýho dubna. A druhý den dopoledne bude mít projev na Hradčanském náměstí! V 10:00. To jsem teda sám na sebe zvědavej, jestli se donutím vstát taakhle brzo. Měli ho spíš pozvat do Otázek Václava Moravce. Na tu druhou polovinu. Každopádně bych rád ten projev viděl v přímým přenosu (doufám, že ho dají nejmíň na ČT24). Třeba řekne něco zajímavýho i pro nás plyšové medvídky, hm?

Biopotravina roku 2008

Není to tak dávno, co jsem tu letmo psal o Hance Zemanové a její Biokuchařce. Nu, a dnes jsem zachytil zprávu o výsledcích soutěže Česká biopotravina roku. Jak se tak dívám na vítěze, nekonzumuju ani jednoho. :-) Smůla no. Ale třeba tu jablečnou šťávu bych si dal. Jinak na biopotraviny jako takové nemám zatím vyhraněný názor, takže tady nebudu přikládat polínko na tu či onu stranu.

Kuřata plněná silikonem

Nečekejte recept, to je jen komentář k článku o silikonem vytuněných ňadrech. Áj sej NOU. Je to k blití. Raději menší, ale přírodní. Ono to dost vypovídá o osobnosti té ženy.

Schrödingerova mňamka

Netřeba asi podrobně vysvětlovat, co je to Schrödingerova kočka. Je to takový myšlenkový experiment z kvantové mechaniky, o níž dokonce jeden z jejích čelných představitelů prohlásil, že kdo tvrdí, že jí rozumí, ten lže.

Jak jsem tak dumal nad tím zvířetem, zavřeným spolu s radionuklidem, mno? prostě nad tou kočkou Schrödingera, tak mě napadlo, že analogický případ může nastat s mňamkou uzavřenou v ledničce.

Ta mňamka tam je, ale dokud ledničku neotevřeš, tak nevíš, jestli je ještě bombičková nebo už zkažená. Takže se nachází v tzv. superpozici stavů. Dokud se někdo (někdo mlsnej, ehm) nekoukne. V tom okamžiku zkolabuje vlnová funkce a dojde k tomu, že ta mňamka se přešaltrpákuje do jednoho z těch stavů.

Dost mě štve, že nikdo nemůže vidět tu superpozici, no. Ten kolaps, to dokáže každej, stačí se počumět. A to mě na tom právě irituje! Jsem snad nějakej každej, hm? Já chci bejt originální, svůj, jedinečnej! Chci vidět tu superpozici, sakra! To by bylo něco. S tím by se dalo dobře chlubit.

Možná by to šlo. Možná by stačilo bejt opatrnější, abych tu mňamku nevylekal. Prostě bych nakouknul do kuchyně, vlevo vpravo, nahoru dolu, nikde nikdo. Super. A teď pěkně póóó-ti-chouč-ku póóó-le-houč-ku, jen co tlapka tlapku mine, krůček za krůčkem, tiše jako lví pšouk, se připlížit k ledničce jako jednočlenné plyšové komando, zhluboka se nadechnout, a rup! šup! otevřít - kuk - zavřít!

Kdybych byl rychlej jako blesk, třeba by se ta vlnová funkce nestačila dost rychle zhroutit. Musel bych bejt tak rychlej, že bych viděl ještě dřív, než bych se podíval. Áááhjo. Teoretická fyzika je dřina plná paradoxů! Takže necháme mňamku v superpozici, hlavně když se po normálním otevření zhroutí do toho správnýho mňam mňam stavu.

"Jaro budiž oddáleno!"

Řekl si asi někdo "tam nahoře", takže to vypadá, že si ještě užijeme snížku a podmračena a skutečný jaro přijde až v polovině dubna. Jinak proti jaru nic moc nemám, ne že bych ho extra miloval (kdo mě čte, ví, že nejradši mám podzim), ale po zimě není špatné načerpat novou energii ze sluníčka a pozorovat, jak ženy odhazují kožichy! Nejhorší je ovšem léto. Omg, plazit se v pařáku jako votrok po památkách nebo po přírodě, uááá. Horor. Doufám, že léto proběhne rychle a gentlemansky přenechá prostor atmosférickýmu podzimu.

To jsou teda jména...

Tak se objevily údaje Českého statistického úřadu o jménech nově narozených dětí: vedou Tereza a Jakub. Hrůza, no... Hlavně Tereza je zvukově strašný jméno. Druhá Natálie, je-ži-ši-kris-te! Kam na to ty lidi choděj? To neznají hezčí jména? Třeba Honzina? :-D

Občas mi přijde, že rodiče dávají schválně křestní jména, která jsou mezinárodně "konvertibilní". Z Matěje se udělá Matthew, z Ondřeje Andrew, z Kateřiny Catherine, a je to. Jako by se Češi styděli za svoje krásná, typicky slovanská jména. Jako by se styděli sami za sebe.

Martina Sáblíková: triumf

Českému vrcholovému sportu se poslední dobou zadařilo: nedávno naši tenisté postoupili přes Francouze do čtvrtfinále Davisova poháru, a jen před dvěma dny Martina Sáblíková opět získala zlato na 5000 metrů na mistrovství světa v rychlobruslení. A co je na tom ještě úžasnější, dokázala to i přes nehodu krátce před startem, kdy do ní vrazila jakási bezvýznamná dezorientovaná Japonka, kterou jsem si hned překřtil na Masakr Hozumi.

Nechci spekulovat, ale okolnosti byly dost podezřelé a kdo viděl záznam, diví se sněžné slepotě té "lepší" člověkyně, která v poklidu, jako by neviděla neslyšela, se se zasněným pohledem upřeným přímo na Sáblíkovou v pohodě navezla do zád naší skvělé reprezentantky.

Ale Sáblíková přesto dokázala vybojovat bezprostředně nato další české zlato! Takové my Češi máme skvělé ženy! Jako národ či stát si můžeme gratulovat, že se jednou za čas mezi námi urodí takové talenty a bojovnice. Sportovní bůh nám přeje. Vzdávám hold Martině Sáblíkové, už teď je legendou.

Jistoty se hroutí - Pedro Scotto

Tak, a dneska zase totální historickej rozvrat. Kryštof Kolumbus, náš Kryštof, kterého tak důvěrně známe z hodin dějepisu a z filmů jako 1492: Dobytí ráje, nebyl prý vůbec žádnej Kryštof a už vůbec ne Kolumbus, a nebyl dokonce ani Španěl. Byl to Skot jako poleno. Křestním Pedro. A přišel s tím regulérní historik, kterej se leta páně hrabal v zaprášenejch archivech, až to z nich vykutal. No tak teda, čeho se ještě nedočkáme v dějepise, hm?

Češi dnes vyzkoušeli rakety čtvrtfinálového doletu

Ohromná radost pro český tenis a sport! Radek Štěpánek dnes rozmetal světovou osmičku Gillese Simona a zajistil tak českému týmu postup přes Francouze do čtvrtfinále Davisova poháru, kde se střetneme s Argentinou. V červenci v Ostravě. Veliké poděkování za vynikající výkon patří oběma našim bojovníkům: Tomáši Berdychovi a Radkovi Štěpánkovi. Spoustu vítězných fiftýnů do dalších let a v létě Jihoameričanům ukážeme, zač jsou u nás buenos aires!

Mezinárodní den žen

Taak, ženy, dneska máte svátek! Mezinárodní den žen je tady. Takže Vám přeju vše nejlepší, a hlavně tu platovou rovnoprávnost s náma. Čili abyste dostávaly za stejnou práci ve stejné pozici stejné peníze jako muži. Váš boj ještě neskončil, ó ženy.

Někteří lidé MDŽ neslaví. Většinou z důvodu, že MDŽ za komunistů byla povinná, masová, rutinní, obsahově vyprázdněná fraška s froťákama a štamprličkama, součást celoroční přetvářky a hraní si na cosi. Takže podle této logiky, kdyby komunisti tvrdili, že zelenina je zdravá, tak tihle lidi už v životě nevezmou mrkev do úst. :-)

Mno, já MDŽ slavím - nežiju v iluzi, že osmihodinová pracovní doba, zákaz dětské práce nebo platová rovnoprávnost pohlaví s námi jsou už od pravěku. Svoje práva si různé skupiny v lidstvu musely (a vždy musejí) tvrdě vybojovat, musely bojovat o svoje uznání. Často za cenu obětí nejvyšších. A právě proto, abychom nepodléhali iluzi samozřejmosti našich práv, abychom nezapomněli na cenu, která byla zaplacena našimi předky za naše dnešní možnosti, jsou tu tyto svátky jako MDŽ nebo 1. máj - svátek práce. Posílám všem příslušnicím něžného pohlaví virtuální květinu!

Díra po kouli je díra po kouli

Když se tak dívám na německé nákupní centrum, v němž je díra po kouli, tak už vidím ty desítky ba stovky dalších architektů, kteří takovou blbost budou chtít napodobit, jenom aby to vypadalo, že jsou odvážní, avantgardní atd. Pro mě ale tahle díra po kouli zůstává dírou po kouli, je to špatný feng-šuej: vypadá to blbě, totiž rozbitě, a bude to působit blbě. Bude to nakupující otravovat až do skonání světa nebo dokud to někdo rozumnej nepřestaví. Nechtěl bych žít v dosahu takový architektonický zrůdnosti, která ve své tvůrčí sebestřednosti vůbec nedbá na přirozený řád věcí.

Odložený Bramborogeddon

Minula nás třicetimetrová kosmická brambora DýDý pětačtyrycet. Minula nás - řeknu hodně málo - o 63 tisíc kilometrů. V kosmických měřítkách to je vo nudli. Mno, dopad téhle planetky by mohl být ničivý. Tak jsme si oddechli a teď zase šup šup vzhůru do života! Jdu se mrknout do ledničky, než zase něco přiletí.

Liberecké MS v lyžování dnes končí

Dnešním dnem skončilo Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. Z českého pohledu můžeme mluvit o mírném zklamání s výkony našich reprezentantů.

Jedinou, dá se říct povinnou medaili vybojoval po zásluze a velkém boji Lukáš Bauer. Umístění dalších našich nebylo vždy nejhorší, zejména Martin Koukal potvrdil pěknými místy v první desítce svou příslušnost k elitě světového lyžování, ale další cenný kov jsme již ze stupňů vítězů cinkat neslyšeli.

Vzpomeňme i na vysloveně nepovedené momenty. Především páteční štafeta mužů. Martin Jakš neměl svůj den a nedobře rozjetý závod se již vyvíjel pro naše lyže bez pozitivních překvapení. Dnešní maraton na 50 kilometrů začal pro naše závodníky slibně - Jirka Magál dlouhou dobu s přehledem vedl hlavní skupinu a držel se v ní i později, bohužel v závěrečné fázi běhu se propadl o několik desítek míst dozadu. Další naše naděje, Martin Koukal, pak překvapivým finišem obsadil pěkné sedmé místo.

Pro úplnost uveďme, že naši závodníci se, na rozdíl od ostatních, potýkali s výraznou nepřízní osudu a chyběl jim i ten příslovečný kus štěstíčka. Kamilu Rajdlovou zradila trať, Bauera zradily lyže a biatlonistku Vítkovou zradil předposlední výstřel, takže se dá téměř hovořit o jakýchsi "dnech zrady v Reichenbergu".

Navíc se mistrovství světa odehrávalo v domácím prostředí, takže naši závodníci byli pod velkým psychickým tlakem nejen ze strany soupeřů, ale i publika.

Dnes se tedy završily dny libereckého mistrovství světa a pomyslné žezlo dostává do svých rukou norské Oslo, v němž se bude další šampionát konat v roce 2011, tedy, počítám-li to správně, za necelé dva roky.