Na Marsu se chumelí...

Škrábeme se na blogu... :-D Sonda Phoenix vidí na Marsu padat sníh (Slashdot.org). Přišla s tím NASA, a ti to musej vědět, protože to mají z první ruky. Na to se dá říct jediný:

Už jsi někdy stavěla sněhuláka na Marsu, bejby?

Vypadá to, že z rudé planety brzy přijdou i snímky Santa Marse.

Pohřební elegance černých šatů

Nemám rád černé šaty. Zvláště ne na ženách! Ženská v černejch šatech patří jedině na pohřeb. A když si připne bílou zástěrku, může dělat servírku na pohřební hostině :-D Trochu života, sákryš! Květy, slunce, smích! Proč bych se měl dívat na mafiánské vdovy?

Adéla Gondíková...

Včera jsem v nějakém magazínu viděl článek s Ondřejem Brouskem, a i když tyhle rozhovory s celebritami na téma "co pořád děláte?" většinou nečtu, tak jsem si všimnul popisku u jedné fotky, kde O. Brousek říká, že "Aduš" je ten nejhodnější člověk pod sluncem (= platí pro celou sluneční soustavu, takže i kdyby právě v tuto chvíli visela na zemské orbitě nějaká dobrosrdečná tchajkonautka, tak Adéla Gondíková je pořád ještě hodnější než ona).

Každopádně si dobromyslně říkám: šťastnej pár. A listuju dál. No a dnes otevřu internet a tam : rozchod. Tak to je docela šok, protože jsem musel radikálně změnit názor ze dne na den, v dramatickém rozpětí několika málo hodin. Ale aspoň jsem se dozvěděl, že kosmonaut Remek má dceru, což jsem dodnes netušil.

Co na to všechno říct závěrem? Nezbývá než popřát mé oblíbené celebritě Adéle Gondíkové hodně štěstí a pevné nervy. Pro mě je to jedna z největších sympaťaček na televizní obrazovce a vůbec.

Odpočinkový kout musí být chráněný

Dívám se na fotky zahradního nábytku z článku o odpočinkovém zákoutí a kroutím hlavou. Nemám ani tak nic proti tomu nábytku samotnému, ale rozhodně mi jeho rozestavění nepřipadne jako odpočinkové. Jedna z fotek... sedí zády ke dveřím! To je vrchol, výsměch! Skoro všude židle opěradly do volného prostoru! Neskutečný.

Celkově to vypadá jak na divadelní scéně, žádné soukromí, kachny na ráně... Jasně, jsou to jen ilustrační fotky, ale pokud jde o mě, ilustrují přesný opak tématu článku. Jedině snad ta figurantka v růžovejch šatičkách by se mohla cítit bezpečně, protože má chráněná záda a je tam docela v soukromí.

Maso s ovocem?

Když si čtu o receptech, jako je tento (iDNES), vstávají mně, někdejšímu zapřísáhlému makrobiotikovi, vlasy hrůzou na hlavě. Ono bohatě stačí, že piju mléko a nebo že občas konzumuju moučníky s ovocem. A teď to mám ještě dorazit kombinací maso - jablka? To už je úplně přes čáru. To už bych klidně mohl začít jíst pizzu nebo hamburgery.

Zemřel Paul Newman...

Dnes se objevila smutná zpráva pro všechny fanoušky slavného herce a režiséra Paula Newmana (1925 - 2008). Herecká legenda podlehla dlouhodobé těžké nemoci.

Díky za všechny ty báječné filmy, pro mě osobně především za skvělý western Hombre (1967), za Butche Cassidyho ("Co je to za lidi?") v dalším westernu Butch Cassidy a Sundance Kid (1969), za Frajera Lukea (Cool Hand Luke, 1967) a za Pevnost Apačů v Bronxu (Fort Apache, the Bronx, 1981). Nezapomenutelné.

Mléko? Jedině Olma v kartonu

Mléko je vínem nerdů

Mám rád mléko. Miluju okamžiky, kdy do mě proudí ta chladná bílá tekutina s neopakovatelnou chutí. Ale nesnesu každou značku. To byste nevěřili, jak jsou některý mlíka vysloveně hnusný! Jakoby přichucený nebo co. Jiný značky mají zase takovou divnou pachuť...

Jediné, co mi připadne jako lahoda, je čerstvé mléko z Olmy, v takovým tom světlemodrým kartonu s otočným bílým uzávěrem, 1 litr, polotučné, 1.5% tuku. Nádherný zážitek. A výjimečně se tahle preference kryje i s jistým výzkumem značek, který kdysi byl v Mladé frontě dnes.

Na druhou stranu, buďme tolerantní: každému chutná něco jiného, někdo mléko dokonce vůbec nepije, někdo zase pije jenom slazený banánový, že jo. Každopádně tohle je takový poděkování od spokojeného mlékopijana dobré značce.

Média by neměla psát o masových vrazích

Myslím si, že fotky a podrobnosti o masových vrazích, jako je ten nejnovější z Finska, by se vůbec neměly objevovat v tištěných ani internetových novinách. V podstatě z těchto bezcitných vrahounů děláme hvězdy, negativní celebrity. Kdejaká jim podobná nula je potom může chtít napodobit, aby se konečně stala Někým.

Není dobré moc psát o těchto zločincích ani z důvodu, že každý takový čin vyvolává sekundární vlnu iracionality (Novinky.cz). Ta sice nemusí být reálně moc nebezpečná, ale přesto přidělává policii práci a vytváří stresující atmosféru.

Seriozní noviny by tedy měly pouze uveřejnit stručnou zprávu o události, ale neměly by zveřejňovat ani plné jméno pachatele, natožpak jeho fotky (tím spíše ne se zbraní!!). Neměly by z toho dělat "zajímavou" Senzaci. Stačí smutná fakta.

Rituály

V ponuré osamělosti posvátného místa shromáždili se pomalovaní divoši, aby provedli krvavý rituál! Na velkém placatém kameni uprostřed mýtiny dnes poteče krev. Podivné praktiky provádějí s ostrými zbraněmi nad budoucí nebohou obětí, podivná slova mumlají pod vousy ti barbarové. Vybraní jedinci (dá-li se u primitivů mluvit o jedincích) tancují ve svitu ohně jako posedlí, hned nalevo, hned zase napravo, ruce pravidelně vylétávají k temné obloze. Zpěv neškolených hrdel je doprovázen omamným šamanským bubnováním; divoši křepčí, upadají do tranzu. Mocné božstvo si žádá oběti, jinak nebude tento rok úroda a kmen se posune do červenejch. V nedalekém houští se skrývá kulturní a sociální antropolog a všechno natáčí na digitální videokameru, aby si na tom mohl udělat docentúru.

Takové a podobné představy nám jistě vytanou na mysli, řekne-li se slovo rituál. Ve skutečnosti však provádíme rituály každý den a vůbec při nich neteče krev. Naopak se zdá, že jsou to psychickému zdraví prospěšné, nevinné činnosti a zvyklosti, které umožňují formovat řád dne a světa.

Jsem majitelem několika takových rituálů a nyní se s vámi o některé z nich podělím.

Za prvé, počítačové rituály :

• na noc dávám na monitor léééhounkou tuniku, teda pokrývku, aby se na něj neprášilo; před zapnutím počítače tuto protiprachovku sundavám
• po spuštění prohlížeče (Firefox) vždy kontroluju jeho bezpečnostní nastavení, a to v podstatě v stále stejném, pečlivě dodržovaném pořadí (RefControl, NoScript, Cookies a vypnutá Historie, Hesla, vypnutá Java)
• jako první internetové stránky projedu všechny zpravodajské servery v záložkách, teprve potom může přijít na řadu jakýkoliv jiný web
  

Za druhé, stravovací rituály :

• kulaté sušenky s vnitřní pojící náplní jím zásadně tak, že oddělím horní kolečko (zuby), sním ho, potom vylížu náplň a nakonec (protože náplň je většinou dost výrazná) to celý zneutralizuji zbývajícím kolečkem sušenky
• před jídlem si vždy umývám ruce (je jedno, jestli jsem to udělal pět minut předtím, umytí musí těsně předcházet zasednutí ke stolu)
  
• u jídla zásadně čtu (časopisy)
  
• nanukový dort nechávám roztát a jím hlavně to roztáté studené
• banány loupu od stopky, špičku nechávám
• nikdy nenechávám knedlíky, aby se předem nasákly a rozbablaly (v omáčce, guláši apod.)
• řízek s bramborovým salátem na oslavu životně významných událostí
  

Za třetí, byt a zařízení :

• nikde nesmí být čtyři nebo pět objektů ve skupině (to radši jeden schovám nebo přidám)
• prkénko od WC zásadně vždy přikrývá mísu
  
• dveře od koupelny musejí být vždy zavřené (to mám taky z feng-shui)
• mobil položený vždy nejméně metr ode mě (ať sním nebo bdím)
• na podlaze se nesmí povalovat žádný kus oblečení
• na ledničce nesmí nic být (naprosto žádný předmět)
  

Tak toto jsou aspoň některé z mých rituálů. A jaké navyklé postupy a preference, bez nichž "to není ono", máte vy? :-D

Vědomí mimo tělo? Za pokus to stojí

Už jsem to odkázal i do článku o smrti a životě po životě, ale ještě to dám i sem: pokusit se dokázat, zda se vědomí může oddělit od těla, má jednoduchý experiment s pohlednicemi a obrazy. (blisty.cz) Kdyby se to povedlo, znamenalo by to hodně velký vývojový zlom, rozhodně větší než vynález knihtisku nebo internetu. Takový objev by změnil perspektivu, s níž se díváme na život, o 180 stupňů. Už bychom žili v jiném vesmíru, v jiné realitě.

Dva hustý důvody pro dietu

Ženy si asi často říkají: proč mám držet dietu, proč se trápit? Jídlo je přece tak prima! A to nezdravé nejvíc chutná, že? Co na tom, že vypadám jak nafukovací hroch, vždyť wo tso de!

No, může jít o hodně. I když se třeba nechcete líbit nám chlapům, zkuste milé dámy uvážit minimálně dva následující důvody pro dietu, protože jsou opravdu hóóódně přesvědčivý:

1. štíhlé ženy mají až o 5% vyšší platy (bbc.co.uk)
   
2. obezita patří k častým příčinám neplodnosti (aktuálně.cz)

Tak co na to říkáte? Nestojí to zato? Být bohatá a plodná? :-D

Starý nábytek - unavená energie?

Přemýšlím, jestli bych snesl v bytě starý nábytek, a teď nemyslím kusy vyrobené před dvaceti lety, ale řekněme něco ze šedesátých let 20. století nebo třeba z první republiky...

Asi ne. Poněvadž takhle staré věci na mě působí obnošeným, utahaným dojmem. Ono se říká (a teď nechci být za paranormálního odborníka!), že na starým nábytku ulpívají stopy jeho předchozích majitelů, jejich osud, všechny stíny jejich historie... V tomhle bych rád měl čistý štít :-D

Ale co třeba spravený starý nábytek? (Novinky.cz) Lesknoucí se jako nový? Těžko tu zevšeobecňovat - vždycky je to věc konkrétního pocitu z konkrétního kusu. Pokud bych však cítil, že je v tom cosi vyčerpaného, tíživého, minulého... asi bych se toho vzdal. Jako by každá věc měla vyměřen svůj čas, jak zpívají The Byrds.

Proč (ne)jíst psy?

Víme, že Asiaté psy jedí. My tady v Evropě zase zakládáme světové války, ale psy většinou nejíme. Čím to je? Vysvětlí mi to někdo? Patříte k lidem, kteří by psa klidně zkusili? (myslím vědomě, kdo ví, co už jsme kde snědli za maso :-D ). Nebo byste spíše reagovali větou: Když nevíš, proč se pes nejí, vrať se do Asie? Kdo mi udělá jasno? *zmatenej jak Goro před Tokiem*

Hands-free - paradoxy moderní doby

Kdo by nechtěl používat hands-free a vypadat jako Matt Damon na Victoria Station v Bourneově ultimátu, že? A přesto: hands-free díky mobilu v kaťatech může poškozovat spermie a vést až k neplodnosti (Novinky.cz). K tomu mám dvě věci:

1. ženský se nemusej hands-free v tomhle ohledu asi moc bát
2. tahle doba je plná rizik pro machry

Nejvíc paradoxní je na tom, že každej chlap by chtěl vypadat opravdu cool a na vrcholu technologického vývoje, a tím nějak přitahovat potenciální partnerky, a zatím nevědomky pracuje na ukončení své genetické linie; zbavuje se možnosti rozmnožení. And the Darwin Award goes to...

Kaktusy prostě nemám rád

V souvislosti s příspěvkem o atmosféře domu a bytu se nabízí díky článku o kaktusech (hobby.idnes.cz) hned další téma: máte rádi kaktusy? Máte rádi ty kluky mexický?

Já je rád nemám. Mám radši rostliny v civilu, beze zbraní. Z kaktusů přímo čiší negativní, nepřátelská energie, doma bych je nesnesl. Přínosná zelená plocha minimální, pichlavý dojem značný. Kdepak, jedině fikus robusta, to je můj zelený favorit.

A co vy? Jak jste na tom s rostlinami v bytě? Co na vás působí nejlíp?

Atmosféra domu a bytu

Nad příběhy jako je ten, že dubajského milionáře vyštvala z rezidence strašidla (Novinky.cz), se vždycky usmívám. Stačí, když si všimněte detailů, jako třeba, že objevili krev na peřinkách a místo policie přivolají odborníky na paranormální jevy, tak hned víte, která bije.

Přesto i takový případ souvisí s tématem tohoto příspěvku. A tím je celková atmosféra místa, kde bydlíte a žijete. I když to Evropan nejspíš vyjádří lapidárně a racionálně, zatímco arabský milionář třeba pomoci orientální obrazotvornosti, je celkový pocit z domu či bytu, z místa, kde trávíte většinu dne, kde chcete odpočívat, mít tam klid a pohodlí, velmi důležitý pro kvalitu života.

V tomhle, myslím si, hrají pocity nezastupitelnou hodnotící roli. Souhlasím s názory, že příjemné prostředí by především nemělo vzbuzovat pocity nebezpečí, ohrožení. Žádné ostré neb pichlavé předměty, hrany, rohy, žádná tajemná zákoutí, žádné konfigurace objektů, které vzbuzují dojem, že se s nimi stane něco nečekaného (např. že se převrhnou, spadnou, sletí ze stropu na hlavu apod.).

Dalším faktorem jsou určitě barvy. Už jsem k tomu něco řekl v článku o černém nábytku. Nedokázal bych žít obklopen ponurými nebo naopak křiklavými barvami. Nic co dráždí nebo mate smysly bych nenechal v místě, kde chci odpočívat a cítit se tam příjemně.

Je to všechno věc vkusu a schopnosti pozorovat své city a reakce na okolní prostředí. Vlivy detailů vybavení (tvary, barvy, materiál nábytku, rozložení objektů atd.) se sčítají. Myslím, že jsem si dokázal zařídit opravdu příjemné bydlení. Považuji za hloupost žít podle nějaké módy a necítit se v tom fajn. Dobrým radám se nevyhýbám, ale poslední slovo má vždy moje vlastní pocitové hodnocení. Je to pohyb po určité nekončící stupnici, vždycky to může být ještě lepší nebo naopak horší. Ale zřejmě stačí dosáhnout jakési uspokojivé úrovně. Bydlení je základ života.

Živé ploty

Čtu si takhle článek o živých plotech, když tu oko mé estétské padne na jednu z fotek, a co nevidím? Pravoúhlý roh živého plotu, hned třetí obrázek.

To je fakt k pláči. Jako by nestačilo, že se srážíme na rozích domů! Navíc se budeme "překvapovat" u živých plotů.

Roh má být kulatý, bezpečně vypadající, s póóóóóóózvolným obloukem, aby se lidé proti sobě postupně a zvolna vynořovali a mohli tak upravit rychlost a směr chůze. Navíc ostré rohy jsou proti feng-shui a tady už přestává veškerá sranda! Kdyby mi takhle zahradník sestříhal zámeckou zahradu, okamžitě ho vyrazím na dlažbu. :-D

Z ryb mi chutná nejvíc pangasius

Pangasius má vynikající chuť a je v podstatě bez kostí. Jako řízek obalený ve strouhance a s bramborovým salátem, třeba na Štědrý den, everrr!

Jinak ryby moc nejím. Snesu tak maximálně sardinky. Kapr na Vánoce? Never more. Nesnáším tu "rybí" pachuť. Tradice ovšem velí rybu ke štědrovečernímu stolu mít. U nás to vyřešil právě pangasius.

Faktem je, že občas může dokonce i některý pangasius mít (slabou) rybí pachuť. To ho pak nechávám lidem, kterým to nevadí. Docela by mě zajímalo, čím to je. Deset balení bez pachuťi, pak jedno "s". Není to věkem dotyčné ryby? :-D

Související: Předochucený pangasius - never more

Ahoj, můžeš mě oplodnit?

Článek o tom, že svobodné ženy s tikajícími biohodinami žádají o oplodnění dobře známého kamaráda (Novinky.cz) mě opravdu dostal. Asi jsem nějak konzervativní a nepřizpůsobivý novým trendům v pojetí rodiny a rodičovství, ale obraz tendencí, které představuje článek, mě doslova rozesmál.

Na druhou stranu nejsem svobodná třicetiletá žena s "tick-tock tick-tock" problémem, takže nebudu soudit. Jen mi to přijde legrační. To už může požádat i souseda, že jo? :-D

Staříci za volantem

Uvažuje se o tom, jak zvýšit věk, v němž lidé mohou bezpečně řídit automobil (Slashdot.org). A to proto, že řízení auta zvyšuje jejich pocit nezávislosti a svobody, zkrátka zlepšuje kvalitu života. Takže by to měly být třeba obrazovky s GPS navigací na předním skle, aby důchodci nemuseli čučet ven na dopravní značky podél cesty, zvukové oznamování rychlosti, aby nemuseli sledovat rychlost na přístrojové desce, apod. Tyhle všechny pomůcky (a přezůvky? :-) by měly kompenzovat prodlužování reakční doby, které ve starším věku nastává.

Moje poznámka: nedávno jsem tu psal o maximální délce života. Možná není až tak důležité, že neumíme (zatím) prodloužit maximální možnou délku lidského života, která nám nejspíš byla geneticky dána v okamžiku početí. Ale i těch osmdesát let je slušný věk. Problém je v tom, že dožití se této hranice ještě neznamená, že to bude posledních deset patnáct let stát za to (kvalita života). Měli bychom se proto snažit podobnými kompenzacemi, které jsou zmíněny výše, udělat z důchodců mnohem rovnoprávnější a šťastnější bytosti, než jsou dosud.

Celkově se moje vize a naděje upínají hlavně do vzdálené budoucnosti, kdy by lidstvo mělo opustit biotická těla, protože jsou pro lidského ducha nevhodná a již dnes nedostačující, a nahradit tento hardware nějakým jiným, trvanlivějším nosným materiálem, který lze nesrovnatelně lépe opravovat a vylepšovat než "maso". Pak zřejmě dosáhneme nesmrtelnosti, vyšší úrovně důstojnosti a svobody.

Hmyz jako potrava - ano či ne?

Nedávno se v médiích objevily články o tom, jak vědci uvažují, že by lidstvo mohlo řešit potravinový problém konzumací hmyzu. Přiznám se, že si to neumím představit, ale možná jde skutečně jen o psychologický problém (bigmenu.cz). Hmyzáci jsou takoví drobní, čiperní, nekontrolovatelní... Představa hmyzu v žaludku není zrovna lákavá.

Housenky s kaší. Asi záleží, jak by to chutnalo, a taky, jaký bych měl hlad. Ale pokud to bude možné, budu dávat přednost spíše rostlinné stravě. Z hmyzu cítím cosi hororózně zlověstného...

Babí léto letos nebude...

Babí léto nebude. Ne že bych kvůli tomu chodil ve smutečním. Devatenáct tropických dní stačilo, díky. "Krásného" počasí už mám plné zuby. Ale stejně přišlo poněkud větší ochlazení, než jsem čekal a než je příjemné.

Mám rád podzim, je to nejpoetičtější období roku. Season of mist and mellow fruitlessness! :-) Snad se ta kouzelná atmosféra letos neztratí mezi kapkami deště a skučením studených větrů.

Dívka s veřejnoprávním pohledem v očích

Na xman.idnes.cz vyhlásili finálovou dvanáctku soutěže Kráska léta 2008. Je tam poměrně dost fotek a poměrně odvážných, takže by tady asi mělo být varování: pozor, ňadra!

Jak jsem tak tím materiálem klikal dokola (celej znechucenej, přirozeně), tak jsem si uvědomil, že z těch odvážnějších postav s divokým pohledem v očích na mě jde trochu strach! Tak kdo je tady lovec, sakra?! Ale vím, co jsem hledal.

Dívku s veřejnoprávním pohledem v očích.

Nevím, jak mě taková pitomost napadla, ale takhle nějak mi přijde rozdíl mezi moderátorkami a reportérkami na komerčních televizích a na veřejnoprávní televizi. Ty komerčňačky vypadají takový jakoby odvázanější, divočejší. Zato veřejnoprávňačky mají takovej slušňáckej, seriosní pohled a výraz.... Nevím, zdá se to jen mně nebo máte taky ten dojem? Každopádně jsem hledal mezi těmi krasavicemi inteligentními právě tu, která by měla v očích pohled a v obličeji výraz prezentérky z čété něco.

A našel jsem asi dvě nebo tři :-)

Nemám rád epizodické seriály

Nemám rád seriály, kdy každá část obsahuje jeden ucelený malý příběh (epizodu) a s ostatními souvisí jen postavami a všeobecným rámcem. Typicky jde o detektivní nebo lékařské seriály (co část to případ).

Nejvíc mě štvou americké epizodní seriály typu Dr. House. Nejde vůbec o to, jak chytře je daný minipříběh epizody napsán a jak dobře zahrán, jako diváka mě na tom ubíjí ta potenciální nekonečnost, ten přízrak pásové výroby a kulturní masovosti (zalijeme vám vaše nenasytná hrdélka naší nekonečnou kašičkou). Ubíjí mě to zoufalství, s nímž se tvůrci místo vymyšlení nového seriálu raději vrhají do stále blbějších a trapnějších námětů (kde je brát po několika stovkách dílů?), vyměňují některé postavy, přimíchávají do děje nečekané příbuzné, rozřeďují zápletky v jakési scénáristické homeopatii úplně na otisk po molekule nápadu...

Uráží mě směšnost situace, kdy nakonec původní štáb odejde do pryč, protože už toho má plné kecky, a režie se ujme některý z herců hlavních postav. Já vím, že je to jejich živobytí a že se na to nemusím dívat - a taky se na to jen nerad dívám. Epizody jsou malé příběhy - a jsou to také symboly určité tvůrčí malosti.

Mám rád seriály typu miniseries, kdy je pouze jeden zajímavý a silný příběh rozdělen do několika částí, z nichž každá tvoří jeho kapitolu, fázi děje. V každé části se sice odehraje vždy i jakási podzápletka, ale všechno je to pevně podřízeno hlavnímu příběhu. Poslední část pak znamená také konec příběhu, finito. Sice může přijít další řada, ale opět zase jako jeden celý příběh, i když nový.

Příkladem takového seriálu je třeba první řada Sandokana. Kdyby Sandokana natočili Američani jako remake, udělali by to určitě na tři sta epizodických dílů, během nichž by malajský tygr postupně dokázal přepadnout všechna plavidla a všechny ostrovy v Tichém i Indickém oceánu, zjistit, že má zlého anglického bratra, bohatého umírajícího otce a dvě dosud mu neznámé děti. V závěru šedesáté řady by jednomu z nich odevzdal promaštěný turban, aby se mohlo najet na "nový" seriál, Děti Sandokana. Nakonec by skončili někde u Malajští piráti: Next Generation.

Strašné je na tom všem, jak se tvůrci v určitém typu kultury snaží vycucat každý seriálový nápad až úplně do poslední kapky. Nic jim není trapné, pokud to vydělá peníze.

Úvaha o smrti a posmrtné existenci

Tohle je sice blog o lifestyle, ne deathstyle :-D, ale protože smrt k životu neodmyslitelně patří, můžu se snad dopustit jedné úvahy, která si ji vezme na paškál. Inspiroval mě k ní článek o chystaném výzkumu posmrtných zážitků ve Velké Británii a USA (Aktuálně.cz).

Představuju si smrt jako kruhovou budovu s pevnými zdmi, bez oken, s jedněmi masívními dveřmi. K těmto dveřím přicházejí lidé, zabuší na ně, dveře se otevřou, oni vejdou - a už nikdy je nikdo z ostatních venku neuvidí.

Jenom občas se stane, že někdo uvízne tak trochu mezi dveřmi a tak trochu jako by zahlédnul vnitřek té budovy. Potom ho ostatní venku přitáhnou zpět k sobě a on vypráví, co viděl. Přesněji, co si myslí, že viděl (zážitky ze života po životě).

Ale co my víme, že viděl? Co ví on sám, že viděl? Viděl vstupní schodiště někam? Nebo to bylo něco jiného? Co když ta budova je nesmírně složitá, má mnoho místností a chodeb, s různými úkoly a funkcemi... A ten člověk viděl jen holé schodiště kamsi a říká: tak vypadá vnitřek smrti.

Každopádně, my všichni smrtelníci jednou do této budovy vstoupíme a možná poznáme, co je uvnitř. Možná taky ne. Třeba po průchodu dveřmi dovnitř a po prvních krocích každý upadne do "bezvědomí". Možná, že smrt je branou do nějakého mechanismu, fungujícího podle nějakého věčného a neosobního principu, kterému je jedno, že by ho člověk rád poznal. Cvak, tma, konec, a co se děje dál, to už nech na nás, silách věčnosti.

Možná, že na člověka naopak čeká uvítací výbor blízkých bytostí: bouchání špuntů, poplácávání po ramenou :-) A že jeho vědomí je posíleno, neuvěřitelně oživeno, protože se zbavilo těla.

Znám pár lidí, kvůli nimž bych si přál, aby existovala pouze tato varianta, a hlavně nebe a ráj, protože by si je zasloužili. A vůbec se neposmívám nikomu, kdo věří na nějakou formu posmrtné spravedlnosti a existence. Přestože nevím, jestli něco takového existuje, člověk má právo používat berličky, když jeho duše kulhá bolestí.

Pokud jde o zmíněný výzkum, z výše napsaného asi vyplývá, co si o něm myslím. Bádejte, ukládejte, publikujte. Zmapujte to, co "zvnějšku" zmapovat lze. Otázkou zůstává, co doopravdy můžete vyzkoumat na lidech, kteří se na chvíli ocitli "mezi dveřmi" a viděli kousek čehosi. Obávám se, že smrt zůstane navždy tou budovou, do níž nikdo z živých neuvidí dříve, než do ní nezvratně vstoupí.

P. S. Ovšem snaha zkoumat oddělení mysli od těla pomocí pohlednic nemá chybu! :-)

Děti noci

I amar. Prestar aen. The world has changed. I feel it in the water, I feel it in the air. I read it on iDNES.

Kýýýý chaot pekelný zpuósobil to pomätenie vecí?
Ký démon takto zamiešal tým riadom pevným prírody?
Kto zmenil dráhy hviezd,
kto pohol nebom skrrrrrrrz
zem večnú pramatku?

Mirka Spáčilová napsala kladnou filmovou recenzi a ještě teď se z toho chvěju.

Dost mi vrtá hlavou, nakolik se člověk může řídit podle cizích filmových recenzí. Já vlastně ani nemůžu říct, jestli a nakolik můj vkus ladí s vkusem paní Spáčilové, protože když ty její recenze čtu, tak ty filmy ještě neznám, a když zase ty filmy vidím, tak to už si zase nepamatuju ty její recenze :-)

Takže by to asi chtělo sesbírat její recenze, podívat se na dané filmy a s obojím čerstvě v paměti si nakalibrovat procenta a přeložit slovní hodnocení do své vlastní řeči.

Jinak si myslím, že člověk se může spolehnout nejvíc na filmové recenze u toho, kdo má velmi podobný vkus. Zkrátka, když má kritik stejný vkus a řekne, že je něco blbost, tak se to nejspíš nebude líbit ani mně. Co vy na to?

Mystický nábytek?

Nedávno mě zarazil jeden článek o mysticky působícím interiéru (Novinky.cz). Rád bych upozornil, že všechno, co nyní napíšu, je pouze můj subjektivní preferenc. Netvrdím, že vy to musíte cítit zrovna tak.

Podle mě mystická atmosféra neuklidňuje, ale rozrušuje, a to značně. Nikdy bych nebyl schopen odpočívat v místnosti s černým nebo výrazně temným nábytkem, v prostoru střídajících se světel a stínů. Mystično znamená nadpřirozeno, mimopřirozeno. Většinou obrací duši lícem na rub, než aby ji konejšilo.

Nemám nic proti černému (temnému) nábytku jako takovému, pouze je třeba zvážit místo a míru jeho použití. Možná kdybych pořádal emo dýchánek, schůzku anarchistické buňky nebo výjezdní zasedání satanistů, proč ne. Ale nemohl bych v tom odpočívat, uvolnit se.

Nejde jen o ponurost. Na černém, tmavém povrchu je vidět kdejaké smítko, drobek, vlas, lup, chlup, což je nepraktické.

Myslím si tudíž, že černý nábytek (stůl, židle, stěna...) se hodí například do šéfovské kanceláře, kde má v návštěvnících vzbuzovat dojem autority a vážnosti, ale ne do obýváku či do ložnice. A mystická atmosféra? Nu, ta má své místo ve fantasy hrách a v hororech. Odpočívat v ní bych ale nedokázal. Tajemno vždy znejisťuje a rozrušuje.

Podle mého je při výběru nábytku a zařizování "atmosféry" důležité řídit se hlavním účelem, který má místnost mít. Ne všechny barvy se hodí na cokoliv. A jak to vidíte vy?

Čas, který ti byl dán...

Jo, tak to by mě taky zajímalo, jak to je (iDNES.cz). Opravdu se člověk rodí s předem vyměřenou (maximální možnou) délkou života?

Je jasné, že určitý životní styl může tělo huntovat a jiný ho šetřit (viz dlouhověkost Japonců). Sotva se také dá něco namítat proti nepřímo způsobeným koncům, zaviněným nesprávným životním stylem - třeba když se někdo opije a pak s autem vrazí do stromu. Játra v pořádku, z hlavy guláš.

Mám problém pouze s tou předurčenou maximální délkou života. Ta předurčenost mi připadne poněkud depkoidní. Když si představím, že by matce po porodu řekl nějaký vědátor: taak, madam, miminko má před sebou 81 let max. Za podmínky, že nevypije víc jak deset piv za rok, nebude kouřit a nebude se stresovat čtením novin. Pokud tyto podmínky překročí, tak s každým dalším lahváčem, cigaretkou a krví čvachtajícím vydáním deníku si ukradne z max. délky života tolik a tolik hodin. Atp. Omg.

Prostě takové představě se moje vědomí vzpírá. Což neznamená, že to tak není. Ale bylo by to saďourský.

Představte si, že máte předem vyměřeno třeba 60 let. Takže se určitě nedožijete stopadesátýho koncertu Rolling Stones na Strahově a jiných ohňostrojů. Ať děláte, co děláte, ať si necháte měnit krev, cvičíte tai-či, meditujete, pročišťujete tělo i mysl, odstěhujete se do zdravotně nezávadného ovzduší, žijete s partnerkou, která vám nedrnká na nervy jak na banjo, stejně si život neprodloužíte, těch max. šedesát nenatáhnete ani o měsíc.

Není na tom něco šíleně smutnýho? :-) Doufám, že skutečná odpověď je o něco složitější než předurčenost.

Andělé strážní nad USA

Padesát pět procent Američanů si myslí, že nad nimi drží ochranou ruku anděl strážný (zdroj: Novinky.cz).

Tak na tom asi není nic překvapivého, všichni víme, že náboženství, konkrétně křesťanství, je v Americe hodně rozšířené. Navíc andělé jsou v křesťanství důležitý činitel; prostředníci. Ne vztyčení, ale prostě mediátoři mezi Bohem a lidmi, poslové. Spousta křesťanských myslitelů dokázala sestavit celé hierarchie těchto nebeských bytostí. A tento model pak kopírovala i církevní struktura. Akorát nevím, v čem má konkrétně původ představa andělíčka strážníčka, ale zase tak moc mě to nezajímá :-)

Mezi námi, já si taky myslím, že nad USA drží ochranku celá armáda andělů strážnejch.

iDNES - Novinky 1:0 (Veronika Veselá)

Už je to tak. "Nejdůvěryhodnější zpravodajský portál" (konec citace) iDNES.cz objevil recept, jak ještě víc posílit důvěru mužských čtenářů ve všechny ty zprávy, komentáře a reportáže, kterými nás denně zásobují. Tím receptem, tou tajnou zbraní, je ženský půvab, a ten má název redaktorka Veronika Veselá. Nejdřív to byla jen "redaktorka Veronika" na fotkách, ale nedávno vyšel další článek, a ten už byl přímo z pera zmíněné žurnalistky i s plným jménem.

Ale proč o tom píšu. No to byste asi neuhodli. Píšu o tom proto, abych srovnal: iDNES má VV. Ale koho mají Novinky? Novinky neprezentují na fotkách žádného až takhle zajímavého redaktora. Proto u mě ztrácejí cenné body. A i kdyby se jejich redakce rozhodla s tím něco udělat, nebude snadné překonat důvěryhodnost VV.

Nu, uvidíme, co přinesou následující týdny a měsíce pro nás, čtoucí muže. Novinky by se každopádně měly zamyslet nad svým imidž a vrátit úder co nejdřív.

Obalované cukety a patizony jsou pochoutka

Jestli něco můžu ze zeleniny, tak rozhodně cukety a patizony obalené ve strouhance. Nevím, co je lepší, patizon má asi o něco výraznější, osobitější chuť. Každopádně s bramborem místo řízku masa je obojí jedno veliké mňam! Akorát je nutné z těch cuket odstranit většinu semen, což je poněkud pracné. Ale chuťově to stojí za to.

Jiří Pomeje je frajer

Čtu článek o svatbě Jiřího Pomeje s Ivetou Bartošovou v jakémsi magazínu, prohlížím fotky a říkám si: je to frajer. Ne, nechtěl bych mít jeho dluhy. Ale chtěl bych mít takovou povahu, která i přes velké problémy dokáže hravě udělat takovou svatební show na Hluboké, jako by se nechumelilo. Přijede v pohodě na bílém koni v bílém obleku, vezme si za ženu Ivetu Bartošovou... Borec, no. Držím mu palce.

Záměna dětí v porodnici

Už skoro rok se táhne v médiích kauza dvou párů, jimž byly v porodnici zaměněny děti. Celý případ je popsán v článku na Novinkách. Můj názor je takový, že ty miliony, které požadují, by se jim vyplatit měly. Mám pro to několik argumentů:

1) v naší zemi se prošustrovalo už tolik miliard na nepodstatné nebo zlodějské záležitosti a lidi to nechává chladnými - proč je tedy rozčiluje nesrovnatelně nižší suma bolestného pro dvě rodiny s malými dětmi? je pokrytecké rozčilovat se nad několika málo miliony, tyto peníze při dnešních cenách jsou spíše směšné

2) stát - to jest my všichni - by měl přiznáním dostatečně vysoké sumy signalizovat do celého světa, že tato společnost si váží lidí, kteří mají děti, že si koneckonců váží i těch samotných dětí, nového života, nové naděje, natolik, že je ochotna jim vyplatit i vysokou sumu na důkaz této úcty - prostě proto, že štěstí dětí a klid jejich rodičů jsou k nezaplacení

3) my všichni, kdo sledujeme celý případ zpovzdálí, nemůžeme vědět, jak strašný psychický dopad měl a bude mít celý případ na všechny čtyři inkriminované dospělé - nejsme v jejich kůži, nám se nestalo, abychom celý rok považovali nějaké miminko za vlastní a pak se dozvěděli, že to vůbec není naše dítě - co my víme o psychických těžkostech těch lidí? O síle toho otřesu? Ano, do hlavy nikomu nevidíte, ale jestli máte jen trošku rodičovského citu v sobě, musíte si umět představit, že to pro ně musela být a stále ještě je neuvěřitelně traumatizující situace

Další věc je zabránit tomu, aby se něco podobného opakovalo. Vysoká suma odškodného by mohla fungovat preventivně, jako varování, že toto jsou vážné věci.

Závěrem: každá z obou těch rodin si zaslouží velmi vysoké bolestné, které zdůrazní jednak naše nejvyšší společenské hodnoty, jednak pomůže vyrovnat se těmto lidem s celou situací dlouhodobě, v horizontu několika dalších let. Nevím, kde by měla být nejvyšší hranice daných částek, ale rozhodně vím, že tři sta tisíc pro každou rodinu to není. Každá z obou rodin by měla dostat to, co požaduje - neřekl bych proti tomu ani slovo. A možná by nebylo od věci všem šesti doživotně odpustit platby u lékaře.

Peníze za školní známky?

Nedávno se dostala do zorného úhlu mé pozornosti debata na téma: dávat dětem peníze za dobré známky? A strhávat jim je za špatné?

Nakonec jsem zaujal stanovisko: ano, ale nehnat to do extrémů. Dítě by si nemělo zvyknout snažit se jen za peníze jako nějaká vykřičená žena. Nemělo by se naučit převádět všechnu na něm vynucovanou činnost (a výchovu vůbec) na finanční odměnu, redukovat všechny správné skutky jen na otázku: a co mi z toho posype? :-)

Na druhou stranu finanční odměna za vyšší úsilí a za výsledky je spravedlivá. Neboť jak praví Lukášovo evangelium, hoden jest dělník mzdy své.

Pak tu samozřejmě nastává problém s dětmi, které se snaží a stejně se u rodičů zadluží :-) Oddlužit? Nebo jim provést exekuci v pokojíčku? No tak, nebuďme zase tolik přísní. Asi by se měly hodnotit nejen výsledky, ale i upřímná snaha. Faktem je, že snaha by měla vést k lepším výsledkům než nesnaha.

Abych to shrnul, určitě bych se nevyhýbal systému peníze za známky. Ale asi bych ty odměny rozvrhnul do nějakých delších časových horizontů a do nějakých komplexnějších podmínek, nastavených podle schopností dítěte (nevím, jestli by mělo smysl chtít po průměrně nadaném žákovi, aby nosil samé jedničky). Takže bych ty podmínky odstupňoval:

• celá stránka v žákajdě jenom samé jedničky, maximálně dvě dvojky
• celá stránka v žákajdě jedničky a dvojky, ale jedniček musí být víc
• celá stránka v žákovské jedničky a dvojky, jedniček musí být aspoň tři

A tak by se dalo pokračovat a jemně nastavovat parametry spravedlivé k intelektuální konstituci a kondici dítěte. Za stránku splňující dané podmínky by mohla být stanovena pevná suma. U sourozenců, z nichž jeden není tak nadaný jako druhý, by podle mého chápání spravedlnosti měla být i při různých podmínkách suma stejná. Kde už jinde by se mělo čečetkám dostat takové spravedlnosti než v rodném hnízdě!

Ahoj, nazdar, těbůch

Taak, toto je první příspěvek na blogu, na kterém si budu publikovat o různých lifestylových tématech. Očekávejte umění žít podle Medvídka 1 :-)

Zásady ochrany soukromí

Zásady ochrany osobních údajů na blogu medvidek1.blogspot.com (dále "Medvídek")

Administrátoři weblogu Medvídek respektují důležitost ochrany soukromí návštěvníků tohoto blogu. V následujícím prohlášení jsou zmíněny druhy osobních informací, které získáváme, když navštívíte a používáte blog Medvídek, a rovněž způsoby jejich zabezpečení. Informace o Vás neprodáváme ani jinak neposkytujeme žádné třetí straně.

Logovací soubory

Weblog Medvídek sbírá a využívá data z takzvaných logovacích souborů (logů). Tyto logy obsahují typicky následující informace: IP adresu návštěvníka, jméno jeho poskytovatele internetového připojení (ISP), použitý internetový prohlížeč (např. Microsoft Internet Explorer, Mozilla Firefox), čas a trvání návštěvy, titulek navštívené stránky a ze které bezprostředně předchozí stránky návštěvník na web přišel (http referer). Veškeré přístupy k těmto logům jsou chráněny hesly.

Cookies a Web Beacons

Administrátoři webu Medvídek nepoužívají cookies ke shromažďování a ukládání jakýchkoliv konkrétních informací vztahujících se k jednotlivému návštěvníkovi stránky (např. osobní preference). Všechny údaje o návštěvnících z výše zmíněných logovacích souborů slouží čistě pro účely statistického hodnocení návštěvnosti tohoto weblogu a oblíbenosti jeho jednotlivých stránek (příspěvků) a nejsou administrátory weblogu shromažďovány ani jinak používány pro získávání osobních informací týkajících se soukromí jednotlivých osob.

Třetí strany

Na weblogu Medvídek používáme reklamní systém třetí strany, určený k podpoře stránek. Tyto systémy mohou používat cookies a web beacons pro reklamní účely, a tak získávat informace jako jsou: Vaše IP adresa, Váš poskytovatel internetového připojení, použitý internetový prohlížeč (Microsoft Internet Explorer, Mozilla Firefox aj.), čas a trvání návštěvy, jméno vstupní stránky, případně ze které bezprostředně předchozí stránky návštěvník přišel (http referer) a v některých případech, zda má instalovaný prvek Flash. Tyto informace bývají používány k lepšímu cílení kontextové reklamy (např. zvolené téma, jazyk návštěvníka aj.).

Vyhledávací pole na těchto webových stránkách („Vyhledávací pole“) přináší Google Inc. („Google“). Berete na vědomí a souhlasíte s tím, že na vaše využívání vyhledávacího pole se vztahují zásady ochrany osobních údajů Google (umístěné na adrese http://www.google.cz/privacy.html), a že použitím vyhledávacího pole udělujete společnosti Google souhlas s používáním osobních údajů v souladu s jejími zásadami ochrany osobních údajů.

Administrátoři weblogu Medvídek nemají žádný přístup k jakýmkoliv osobním datům (IP adresa, ISP, internetový prohlížeč, čas a trvání návštěvy, titulek vstupní stránky aj.) sbíraným těmito systémy. Zásady ochrany osobních údajů pro jednotlivé programy třetích stran lze najít na jejich příslušných webových stránkách.

Soubor cookie DART společnosti DoubleClick

Společnost Google, jako dodavatel třetí strany, používá k zobrazování reklam na vašich stránkách soubory cookie.

Díky souboru cookie DART může společnost Google zobrazovat reklamy uživatelům na základě jejich návštěv na vašich stránkách a dalších stránkách internetu.

Uživatelé se mohou po přečtení zásad ochrany osobních údajů pro reklamní a obsahovou síť Google z používání souborů cookie DART odhlásit.

Vaše možnosti ochrany

Jako návštěvníci webových stránek můžete učinit pro ochranu svého soukromí některé kroky aktivně sami. Můžete vypnout Cookies v nastavení Vašeho prohlížeče (nebo použít příslušné volby v nějakém speciálním programu), nebo Cookies povolit pouze pro takové webové stránky, kterým důvěřujete. Můžete rovněž zakázat technologii Javascript anebo ji povolit pouze pro takové webové stránky, jimž důvěřujete. Shodná opatření (zakázání, volba důvěryhodných výjimek) lze provést i s http refererem, posílaným Vaším prohlížečem. Tato zmíněná opatření však mohou negativně ovlivnit funkčnost některých prvků tohoto weblogu nebo jiných internetových stránek.