Přemýšlím, jestli bych snesl v bytě starý nábytek, a teď nemyslím kusy vyrobené před dvaceti lety, ale řekněme něco ze šedesátých let 20. století nebo třeba z první republiky...
Asi ne. Poněvadž takhle staré věci na mě působí obnošeným, utahaným dojmem. Ono se říká (a teď nechci být za paranormálního odborníka!), že na starým nábytku ulpívají stopy jeho předchozích majitelů, jejich osud, všechny stíny jejich historie... V tomhle bych rád měl čistý štít :-D
Ale co třeba spravený starý nábytek? (Novinky.cz) Lesknoucí se jako nový? Těžko tu zevšeobecňovat - vždycky je to věc konkrétního pocitu z konkrétního kusu. Pokud bych však cítil, že je v tom cosi vyčerpaného, tíživého, minulého... asi bych se toho vzdal. Jako by každá věc měla vyměřen svůj čas, jak zpívají The Byrds.
Květnový koloběh života
před 18 hodinami
1 komentář:
Já věřím, že člověk si na tohle může zvyknout, když už jsme u toho "paranormálna". Ale mohlo by to nechat následky na jeho osbobnosti, musí to hodně narušit stereotyp života.
Okomentovat