Peníze za školní známky?

Nedávno se dostala do zorného úhlu mé pozornosti debata na téma: dávat dětem peníze za dobré známky? A strhávat jim je za špatné?

Nakonec jsem zaujal stanovisko: ano, ale nehnat to do extrémů. Dítě by si nemělo zvyknout snažit se jen za peníze jako nějaká vykřičená žena. Nemělo by se naučit převádět všechnu na něm vynucovanou činnost (a výchovu vůbec) na finanční odměnu, redukovat všechny správné skutky jen na otázku: a co mi z toho posype? :-)

Na druhou stranu finanční odměna za vyšší úsilí a za výsledky je spravedlivá. Neboť jak praví Lukášovo evangelium, hoden jest dělník mzdy své.

Pak tu samozřejmě nastává problém s dětmi, které se snaží a stejně se u rodičů zadluží :-) Oddlužit? Nebo jim provést exekuci v pokojíčku? No tak, nebuďme zase tolik přísní. Asi by se měly hodnotit nejen výsledky, ale i upřímná snaha. Faktem je, že snaha by měla vést k lepším výsledkům než nesnaha.

Abych to shrnul, určitě bych se nevyhýbal systému peníze za známky. Ale asi bych ty odměny rozvrhnul do nějakých delších časových horizontů a do nějakých komplexnějších podmínek, nastavených podle schopností dítěte (nevím, jestli by mělo smysl chtít po průměrně nadaném žákovi, aby nosil samé jedničky). Takže bych ty podmínky odstupňoval:

• celá stránka v žákajdě jenom samé jedničky, maximálně dvě dvojky
• celá stránka v žákajdě jedničky a dvojky, ale jedniček musí být víc
• celá stránka v žákovské jedničky a dvojky, jedniček musí být aspoň tři

A tak by se dalo pokračovat a jemně nastavovat parametry spravedlivé k intelektuální konstituci a kondici dítěte. Za stránku splňující dané podmínky by mohla být stanovena pevná suma. U sourozenců, z nichž jeden není tak nadaný jako druhý, by podle mého chápání spravedlnosti měla být i při různých podmínkách suma stejná. Kde už jinde by se mělo čečetkám dostat takové spravedlnosti než v rodném hnízdě!