Čas, který ti byl dán...

Jo, tak to by mě taky zajímalo, jak to je (iDNES.cz). Opravdu se člověk rodí s předem vyměřenou (maximální možnou) délkou života?

Je jasné, že určitý životní styl může tělo huntovat a jiný ho šetřit (viz dlouhověkost Japonců). Sotva se také dá něco namítat proti nepřímo způsobeným koncům, zaviněným nesprávným životním stylem - třeba když se někdo opije a pak s autem vrazí do stromu. Játra v pořádku, z hlavy guláš.

Mám problém pouze s tou předurčenou maximální délkou života. Ta předurčenost mi připadne poněkud depkoidní. Když si představím, že by matce po porodu řekl nějaký vědátor: taak, madam, miminko má před sebou 81 let max. Za podmínky, že nevypije víc jak deset piv za rok, nebude kouřit a nebude se stresovat čtením novin. Pokud tyto podmínky překročí, tak s každým dalším lahváčem, cigaretkou a krví čvachtajícím vydáním deníku si ukradne z max. délky života tolik a tolik hodin. Atp. Omg.

Prostě takové představě se moje vědomí vzpírá. Což neznamená, že to tak není. Ale bylo by to saďourský.

Představte si, že máte předem vyměřeno třeba 60 let. Takže se určitě nedožijete stopadesátýho koncertu Rolling Stones na Strahově a jiných ohňostrojů. Ať děláte, co děláte, ať si necháte měnit krev, cvičíte tai-či, meditujete, pročišťujete tělo i mysl, odstěhujete se do zdravotně nezávadného ovzduší, žijete s partnerkou, která vám nedrnká na nervy jak na banjo, stejně si život neprodloužíte, těch max. šedesát nenatáhnete ani o měsíc.

Není na tom něco šíleně smutnýho? :-) Doufám, že skutečná odpověď je o něco složitější než předurčenost.