Dalo se celkem čekat, že střetnutí s Kanadou nebude po obtížném zápase s Finy pouhý jeden den předtím žádný med. A temné očekávání se bohužel do puntíku vyplnilo. Naši opět příliš faulovali (mnohdy zcela zbytečně) a Kanada už v první třetině dala ze tří přesilovek tři góly a byla v podstatě vysmátá jako lečo až do konce utkání.
Naše mužstvo začalo být přirozeně dost psychicky rozhozené. Bylo to vidět na rostoucí nepřesnosti přihrávek, později na zvýšeném sólování (ostatně Jaromír Jágr to popsal naprosto přesně) a nedostatku souvislých útočných akcí...
O totálně zdrcené psychice svědčí i ohromující fakt, že naši ve třetí třetině při ideální naší přesilovce pět na tři (!), která trvala skoro minutu a půl, nedokázali dát gól. Co pak chceme ještě hrát a proti komu?
Náš tým nehrál místy špatně (začátky obou prvních třetin), opět vyčníval Blaťák, také Hemský bojoval jako lev (ten gól mu setsakra přeju), Jágr odváděl svou stabilně skvělou práci (i když mu střelecky nepřálo, tak vodil obránce Kanady za sebou jako slepé psy a navíc nahrál na gól), ale nedokázali jsme na tým javorových listů dlouhodobě vyvinout účinný tlak.
Naopak Kanada jako by bruslila v naprosté pohodě a klídku, do ničeho se sama aktivně nehnala, pouze když došlo na jejich přesilovku, tak zapnuli na sto procent, vsítili tři góly a potom už jen zbytek zápasu pozorně bránili a čekali na chyby nervózních našich. Na zbytečné chyby, které se dostavily.
Co dodat? Jsou před námi ještě zápasy se Slovenskem a Běloruskem, ale obávám se, že náš celek nehraje tak, jak by mělo hrát mužstvo pomýšlející na medaile. Hledíme do hluboké propasti a jestliže nesebereme veškeré morální síly k odrazu vzhůru, padneme až na dno. Svět se sice nezboří, ale byla by to škoda, protože jsem stále přesvědčen, že máme velmi dobré mužstvo, které by si něco takového nezasloužilo.
Černobyl
před 13 hodinami
Žádné komentáře:
Okomentovat