Podzimní nádech tajemství

Už několik dnů s radostí pozoruju, že konečně nastává pravé poledne podzimu, atmosféra, pro kterou mám tuto roční dobu nejraději. Mezi žlutozelenými korunami stromů občas vázne mlha. Někdy se do krajiny zase opřou sluneční paprsky, po umrtvujícím létě konečně jednou vlídné a mírné, a barvy jen září. Všemu vládne jakýsi svatý klid a slavnostnost. Jako by se náš svět na chvíli prolnul s jinou dimenzí, jako by se nadechnul tajemství.