Chudáci papoušci

Vážně mi zůstává rozum stát, jak může někdo udělat něco takovýho. Zabít pět set papoušků najednou. Měli jsme doma postupně dvě andulky vlnkované a milovali jsme je jako členy rodiny. Jejich konec jsme vždy oplakali. Dodnes s láskou vzpomínám na jejich hravost, když se durdivě předváděli před zrcátkem, oďobávali prst, piškotek nebo sépiovou kost. Měl jsem je moc rád a nelituju toho, že jsem s nimi mohl strávit kus dětství. Ten člověk v Berlíně opravdu musel být naprosto pomatený, protože si neuvědomil důsledky svého činu. Není možné takto sobecky zabít to, co člověk skutečně miluje a co se při opravdové lásce stane jeho součástí.