Ve středu jsme sehráli náš poslední zápas v kvalifikaci o postup na MS 2010 do JAR. Věděli jsme, že ať bude výsledek jakýkoliv, stejně bude záležet na tom, zda San Marino neprohraje se Slovinskem.
Jenomže zázrak se nekonal: SM se Slovinci prohrálo, takže my diváci jsme věděli už průběžně během přenosu, že jsme beztak v rejži a končíme. Přesto jsem se těšil aspoň na hezký fotbal.
Jenomže toho jsem se dočkal jen částečně, až v závěru druhého poločasu, kdy nastoupil Jiří Štajner. Jeho první dva tři dotyky s míčem ve mně sice vyvolaly touhu padnout na svá plyšová kolínka a rvát si uši z hlavy, ale Štajner hned nato začal výborně útočit na pravém křídle proti irské obraně a vytvářet velmi pěkné gólové šance. Takže pro mě jednoznačně hráč zápasu.
Bohužel, branku jsme nedokázali dát. Je to škoda, mohla být čestná. Hodně bych ji přál Marku Jankulovskimu, pro něhož šlo o poslední zápas v reprezentaci.
Jinak jsem byl samozřejmě připravenej na to, že se na MS 2010 nedostaneme (o čemž svědčí řada mých předchozích příspěvků), ale jedna věc je takový rezultát předjímat, a druhá pak natvrdo prožít. Je pravda, že díky Ivanu Haškovi se český tým přece jen vzpamatoval, obrodil, znovuprobudil. Jenže to už bylo zkrátka pozdě. Všichni jsme předem věděli, že šance jsou již mizivé.
Co zbývá? Můžeme jen poděkovat celému týmu, že přece jen zabral a něco jakžtakž uhrál. Hluboký respekt zaslouží Ivan Hašek, který projevil odvahu převzít odpovědnost ve chvíli nejtěžší a pokusit se zachránit, co se dá. To se totiž v Česku moc nevidí.
Český fotbal prožívá těžkou, temnou chvíli. Ale na druhou stranu jsme ukázali, že určité kvality stále máme. Dívám se s nadějí do budoucnosti a pevně doufám, že celá tato kvalifikace na MS se pro nás stane dobrým a trvalým ponaučením. Zároveň upřímně gratuluji týmu Slovenska, který vyhrál naši skupinu a přímo postupuje na MS 2010 do JAR. Budu jim držet palečky a sledovat jejich účast v turnaji.
Koukám na televizi
před 12 hodinami
Žádné komentáře:
Okomentovat