Moje teorie kuchyňské gravitace je v podstatě taková, že v kuchyni opravdu dochází k zakřivení časoprostoru. Jak víme díky Einsteinovi a jeho obecné teorii relativity, hmotné objekty zakřivují časoprostor kolem sebe. Ty malé nepatrně, ty velké výrazněji. Tuto předpověď potvrdila vědecká pozorování: paprsky světla letící ze vzdálenejch koutů galaxie k Zemi těsně kolem Slunce, jsou vohnutý ve své dráze, poněvadž je ohne gravitace Slunce. Docela pikoška je, že to mohli pozorovat až při úplném zatmění!
V kuchyni dochází k úplně stejnýmu zakřivení prostoročasu jako v právě popsaném případě. Tvrdím to na základě četných vlastních pozorování. Pohybuju se třeba jen tak nezávazně rovnoměrným přímočarým pohybem, pískám si, a najednou v určitým bodě své trajektorie cítím, jak mě nějaká mocná fyzikální síla začíná celýho ohýbat, přitahovat jiným směrem, jak zvedá mou horní tlapku a jak mi na ní zakřivuje prsty, aniž bych to mohl zastavit... A pak prostě ty dveře od ledničky otevřu a podívám se, jestli v ní není něco dobrýho, no.
Profesor
před 5 hodinami
Žádné komentáře:
Okomentovat