V Hondurasu proběhl nedávno puč a svrhli prezidenta Zelayu. A tenhle chlápek se tam chtěl vrátit letadlem, ale to nemohlo přistát, protože ho nenechali.
Na tom je vidět, jak ta realita je doslova na hony vzdálená americkejm filmům. Já úplně naostro a v živejch barvách vidím, jak by to natočili ti pohádkáři v Hollywoodu: statečnej prezident by seskočil padákem někde za tmy nad úplnou... prostě nad džunglí. S vypětím všech sil by se doplazil někam, kde by ho našli místní vesničani, samozřejmě pro-prezidentští. Pak by se tam nasáčkovaly nějaký eskadry těch pučistů, kteří by po něm pátrali. Napětí střídá napětí, pot se mísí s dojetím.
No a milej zlatej prezident by se nakonec uzdravil a pak by začal organizovat guerillovou válku v celý oblasti, vycvičil by jednotky a začal by táhnout na hlavní město Hondurasu, Tegucigalpu. A ti pučisti by byli čím dál nervóznější, s každým dalším ztraceným kilometrem, ale bylo by jim to houby platný.
Nakonec by probíhaly nejkrutější boje přímo v Tegucigalpě na ulicích, až by se prezident v čele několika úplně nejvíc nejvěrnějších bojovníků probil do prezidentskýho paláce a tam by dal asi tak dvě stě lidem přes hubu a bylo by po převratu.
Přirozeně by kromě této hlavní linie vyvrcholily i některý vedlejší, jako třeba láska ke krásné partyzánce, kterou by na poslední chvíli nějakej zlomyslnej pučista zastřelil na dálku, atd. To už se dá vyšperkovat všelijakejma ptákovinama, jak to uměj jenom v Hollywoodu.
Jenomže to jsou všechno fantazie. Sami vidíte, že skutečnost je dost fádní: nedali mu povolení, tak zase odletěl. Možná tak nanejvejš párkrát bouchl pěstí vzteky do sedadla. A teď někde sedí na bobku a přemejšlí, co bude dál.
Poslední zvonění
před 20 hodinami
Žádné komentáře:
Okomentovat