Když tak někdy sleduju nová slovíčka, zejména taková, která mají odstranit údajnou genderovou nerovnost v jazyce, tak faakt nevycházím z údivu. A ptám se sám sebe, jestli se skutečně prosadí každá pitomost, jenom když ji začne říkat hodně lidí?
Třeba slovo Česko. Je to absolutně nechutné. Kdysi to tvrdilo hodně lidí. Jenže to slovo se začalo běžně používat. Je jednoduché, krátké, dobře se vyslovuje. Co víc chtít? Ale ptám se, jestli věci dělá normálními a krásnými zvyk.
A odpovídám si ne, nedělá. Zvyk umožní na něco fujkovního si zvyknout, otupí názorové hrany, ale neudělá z toho něco krásného a příjemného. Česko je pořád stejná jazyková hrůza, jako vždy byla. Ale bohužel nic lepšího nemáme, a tak jsme nuceni ho používat.
Májky
včera
3 komentáře:
s tím souhlasím. :) stejně jako uvažování o tom, zda do spisovné češtiny zařadit slovo "bysme". už jen ta představa ve mně vzbuzuje hrůzu. mám ráda český jazyk, tím více v jeho starších podobách, protože dnešní doba ho mění k nepoznání, bohužel. :(
ale co s tím my zmůžeme?
No, "bysme" je taky další strašnej příklad. :-) Asi nezmůžeme nic. :-)
A nejen bysme, stačí se zaposlouchat třeba jenom do zpráv. Chce to asi nové národní obrození:-)
Okomentovat