Vánoce jsou psychologicky dost náročná část roku. O důvodech jsem tu psal. Dokonce jsem v lehké nadsázce - a kdo mě zná, ví, že je mi vlastní - vypustil i provokativní větičku Krisms šudbi ilígl.
Ale jedna věc mě na právě minuvších Vánocích přece jen dostala: při vstupu do dárkového prostoru, tajemně setmělého jako při starodávném mystériu, mi zrak okamžitě padnul na nádherně nazdobený a barevnými světýlky posetý vánoční stromeček. A kouzlo bylo tady. Kouzlo útlého věku, kouzlo vzpomínky, tajemna, magična! Bylo to jako vstoupit do pohádky, do říše fantazie a šťastného úžasu. Čí ruka to byla, která onu štědrovečerní dominantu s takovým vkusem a smyslem pro krásu nazdobila? Kdo přivedl k nám domů všechno to kouzlo, celý ten zázrak?
Všechno to ostatní kolem je taky pravda, Vánoce jsou hodně náročné. Ale ten stromeček to zachránil! Dal tomu úplně jinou dimenzi. Dimenzi přesahu. Spojil minulost s přítomností jediným, stále stejně úchvatným kouzlem Tajemství. Připomněl, oživil, vzkřísil ve mně cosi krásného. A proto bych řekl, že pokud Vánoce znamenají setkání s touto ma-gic-kou regenerující silou, s tímto duchovním zážitkem par excellence, mají svůj smysl. Nikdy jindy v roce, než právě v době Vánoc, se tak snadno neotevírají tyto životodárné poklady srdce!
Poslední zvonění
před 17 hodinami
Žádné komentáře:
Okomentovat