Schrödingerova mňamka

Netřeba asi podrobně vysvětlovat, co je to Schrödingerova kočka. Je to takový myšlenkový experiment z kvantové mechaniky, o níž dokonce jeden z jejích čelných představitelů prohlásil, že kdo tvrdí, že jí rozumí, ten lže.

Jak jsem tak dumal nad tím zvířetem, zavřeným spolu s radionuklidem, mno? prostě nad tou kočkou Schrödingera, tak mě napadlo, že analogický případ může nastat s mňamkou uzavřenou v ledničce.

Ta mňamka tam je, ale dokud ledničku neotevřeš, tak nevíš, jestli je ještě bombičková nebo už zkažená. Takže se nachází v tzv. superpozici stavů. Dokud se někdo (někdo mlsnej, ehm) nekoukne. V tom okamžiku zkolabuje vlnová funkce a dojde k tomu, že ta mňamka se přešaltrpákuje do jednoho z těch stavů.

Dost mě štve, že nikdo nemůže vidět tu superpozici, no. Ten kolaps, to dokáže každej, stačí se počumět. A to mě na tom právě irituje! Jsem snad nějakej každej, hm? Já chci bejt originální, svůj, jedinečnej! Chci vidět tu superpozici, sakra! To by bylo něco. S tím by se dalo dobře chlubit.

Možná by to šlo. Možná by stačilo bejt opatrnější, abych tu mňamku nevylekal. Prostě bych nakouknul do kuchyně, vlevo vpravo, nahoru dolu, nikde nikdo. Super. A teď pěkně póóó-ti-chouč-ku póóó-le-houč-ku, jen co tlapka tlapku mine, krůček za krůčkem, tiše jako lví pšouk, se připlížit k ledničce jako jednočlenné plyšové komando, zhluboka se nadechnout, a rup! šup! otevřít - kuk - zavřít!

Kdybych byl rychlej jako blesk, třeba by se ta vlnová funkce nestačila dost rychle zhroutit. Musel bych bejt tak rychlej, že bych viděl ještě dřív, než bych se podíval. Áááhjo. Teoretická fyzika je dřina plná paradoxů! Takže necháme mňamku v superpozici, hlavně když se po normálním otevření zhroutí do toho správnýho mňam mňam stavu.